Předchůdce

Funkce PŘEDCHŮDCE nám vypíše znak, který je před daným znakem (jak číslem, tak písmenem). Jestli si vzpomínáte, tak se to zapisuje jako: pred();. Z toho si tedy vytvoříme následující program:
   Nejdřívě si vytvoříme jednu proměnnou, do které uložíme číslo zadané uživatelem a druhou proměnnou, která bude pracovat právě s funkcí PŘEDCHŮDCE, tj:

                                          var
                                            a,b:integer;

Dále se pustíme do samotného programu, nejdříve vymažeme předchozí text příkazového řádku a vyzveme uživatele, aby nám zadal nějaký znak, u kterého chce zjistit svého předchůdce a znak uložíme do proměnné “a”:

                                         begin
                                         clrscr;
                                         writeln(’Zadejte nejaky znak: ‘);
                                         readln(a);
                                         end.

Dále použijeme proměnnou “b”, které přiřadíme operaci PRED, tzn:

                                         begin
                                         clrscr;
                                         writeln(’Zadejte nejaky znak: ‘);
                                         readln(a);
                                         b:=pred(a);
                                         end.

Nakonec náš výsledek vypíšeme na obrazovku uživateli a napíšeme tam ukončovací znak READLN;, asi takhle:

                                         begin
                                         clrscr;
                                         writeln(’Zadejte nejaky znak: ‘);
                                         readln(a);
                                         b:=pred(a);
                                         writeln(’Predchudcem znaku ‘,a,’ je znak ‘,b);
                                         readln;
                                         end.

Další operace a funkce

Jelikož ostatní funkce jsou úplně stejný, tak sem vypíše pouze jejich zdrojový kód bez komentáře. Při potížích mi napište na můj e-mail jindra.domanja@seznam.cz, nebo mi zanechte vzkaz v komentáři k tomuto příspěvku.

Následník

var
a,b:integer;
begin
clrscr;
writeln(’Zadejte nejaky znak: ‘);
readln(a);
b:=succ(a);
writeln(’Naslednikem znaku ‘,a,’ je znak ‘,b);
readln;
end.

Další postupy jsou stejné, takže Vám to snad ani nebudu dále psát. Příště se můžete těšit na řízení, na větvení pomocí příkazu IF.

HENRY

ASCII tabulka

Je to tabulka, která obsahuje všechna písmena, všechny číslice a také všechny znaky jako otazníky, čárky, tečky, apostrofy, závorky, křížky, procenta, vykřičníky, dvojtečky, pomlčky, podtržítka, větší, menší, rovno, větší nebo rovno, menší nebo rovno, nerovná se, uvozovky, euro, dolar a jiné a uvádějí u nich, jaký mají kó či klávesovou zkratku, například znak “&” má klávesouvou značku “alt gr+c” atd.

Operace nad ordinálními datovými typy

   Předchůdce je operace, která nám určí, který znak je před zadaným znakem v ASCII tabulce, například před 100 je 99, před C je B atd. Zapisujeme to jako: pred (), například pred (100) je 99.
   Následník je to samé, jen opačně. Zapisuje se to jako: succ().
   Ordinální hodnota je operace, která nám prozradí číslo daného znaku. Pokud bychom tam napsali například A, cypsalo by nám to 65, protože 65 je kód písmena A. Zapisujeme to jako: ord(”), například ord(’A') je právě 65.
   Hodnota je ta samá operace, jenom naopak. Po zadání nějakého kódu se nám vypíše, co představuje. Zapisuje se jako: chr(), tedy chr(65) je ‘A’.

Operace nad logickými datovými typy

   Negace dělá z jednoho typu ten druhý. POkud bychom měli například logickou hodnotu TRUE a před ní bychom napsali: not (tak se negace vytváří), přeměnila by se v hodnotu FALSE. Používá se to například u větvení, jako třeba: jestliže 5 NENÍ (not), pak proveď to a tamto atd….
   Logický součin se používá, když chceme udat dvě informace najednou, zapisuje se jako: AND, například: jestliže “a” je menší než “b” a (and) větší než “c”, pak udělej…
   Logický součet se používá, když chceme udělat příkaz buď a nebo, zapisuje se jako: or, například jestliže “a” je větší než “b” nebo (or) b je menší než “c”, pak proveď…

Relační operace a operátory

   V Pascalu se hodnoty menší, větší atd. nezapisují stejně, jako normálně, ale:
   Menší (Menší nebo rovno (?) se v Pascalu zapisuje jako Rovno (=) se v Pascalu zapisuje jako =
   Nerovno, je různé od… (?) se v Pascalu zapisuje jako
   Větší nebo rovno (?) se v Pascalu zapisuje jako >=
   Větší (>) se v Pascalu zapisuje jako >

Operace nad číselnými operacemi

   Sčítání zapisujeme jako +, tzn. například: a+b
   Odčítání zapisujeme jako -, tzn. například: a-b
   Násobení zapisujeme jako *, tzn. například: a*b
   Celočíselné dělení (bez desetinných míst) zapíšeme jako div, například a div b (používá se u ordinálních datových typů, například integer, longint, shortint, byte)
   Úplné dělení (na desetinná místa) zapisujeme jako /, tedy a/b
   Druhá mocnina se píše jako sqr(), tedy sqr(7) je 49
   Druhá odmocnina se zapisuje jako sqrt(), tedy sqrt(49) je 7
   Určení lichosti zapíšeme jako odd(), tedy jako odd(1) je lichý, odd(2) není

Priorita operátorů - co má přednost?

   Nejvyšší priorita=nejpřednější:
1. not
2. *; /;div; and
3. +;-;or
4. =;;;=
   Pokud chceme pořadí přednosti změnit, musíme použít závorky. Jinak se operace provádí zleva dooprava s ohledem právě na to, co má přednost.

HENRY

Pokud je mezi Vámi někdo, kdo neví, co je to PROMĚNNÁ (což si nemyslím), tak pro ty se to tu nyní pokusím v několika málo větách osvětlit.
   Proměnná je písmeno, číslo nebo soubor písmen, rovněž označován jako řetězec písmen (slovo), které nemá přiřazenou hodnotu, tj., že pokud spustí program jiný člověk, bude program pracovat s jinými čísly. Proměnné se můžou měnit, proměňovat své hodnoty. Například u kalkulačky někdo napíše číslo 1 (uloží se například do proměnné “a”) krát číslo 50 (uloží se například do proměnné “b”), ale někdo napíše 789 (uloží se do proměnné “a”) krát 456 (uloží se do proměnné “b”) a každé z čísel má úplně jinou hodnotu a program pak pracuje právě s číslem, které uživatel zadal a které se zapsalo do určité proměnné.
   Všechny proměnné zapisujeme pod vyhrazené slovo VAR (=variable => proměnné). V aplikaci Pascal ED jsou ihned po spuštění zapsány a určeny (=deklarovány) proměnné: S, I, B a CH. Za nimi je vždy dvojtečka a za nimi nějaké názvy, konkrétně STRING, INTEGER, BOOLEAN a CHAR. To jsou datové typy.

Datové typy

Každý proměnná musí mít vždy určeny dvě vlastnosti, a sice počet hodnot, které daná proměnná připustí (ne všechny mohou pracovat s čísly například 1000, některé jen s čísly do 255 (čtěte dále)) a počet operací. Tyto dvě vlastnosti nám nastavují, deklarují právě DATOVÉ TYPY, ty se dělení na ordinální a na neordinální typy.

ORDINÁLNÍ DATOVÉ TYPY se vyznačují tím, že jejich hodnoty jsou uspořádány podle velikosti od nejmenšího po největší, například 1, 2, 3…255, tedy počet hodnot každého datového typu je nám znám.

NEORDINÁLNÍ DATOVÉ TYPY se chápou jako takové typy, jejichž všechny hodnoty nelze zapsat na ose čísel, například desetinná a racionální čísla.

Dále Vám zde uvedu ordinální datové typy a jejich rozsah, tzn. čísla, se kterými umí jednotlivý typ pracovat: byte (0…255), word (0…65535), shortint (-128…+127), integer (-32786…+32767), longint (-2178483648…+2147483647).
   Znamená to, že pokud posléze budeme dělat kalkulačku a proměnná “a” s proměnnou “b” budou datového typu shortint, s rozsahem od -128 až po +127 a za “a” dosadíme 50 a za “b” rovněž 50 a budeme to násobit, tak vyjde hloupost, protože výsledné číslo musí být menší nebo rovné 127 a musí být větší nebo rovné -128, no a 50X50 je 2500, takže nám vyjde nesmysl.

   Datový typ logických hodnot

Existují dvě logické hodnoty, a to TRUE (pravda) a FALSE (nepravda, lež). Datový typ, jenž tyto dvě hodnoty používá nazýváme BOOLEAN. Je to normální datový typ, jako například integer, ale boolean může nabývat pouze dvou hodnot, a sice 0 a 1, kde 0 je false a 1 je true. Na základě toho se pak odvíjí několik funkcí a programů, například je-li pravda, že proměnná “a” je větší než 5, potom se provede následující. Pascalsky Vám to ukážu až později.

   Datový typ ZNAK

Datový typ ZNAK pro účely, kde budeme používat poze jedno písmenko, či pouze jednu číslici, například u nějakých kvízů, kde si máme vybrat správnou odpověď, tak stiskneme buď A, B, C nebo D a slouží nám k tomu jen jeden znak, jen jedno písmenko. Takový datový typ se nazývá CHAR. Jednotlivé znaky tohoto typu pak zapisujeme v těle programu do apostrofů, například ‘a’: begin…

Stejně jako jsem předtím uváděl ordinální datové typy, tak zde nyní uvedu neordinální datové typy s jejich rozsahem. Ten však nelze zapsat normálně a tak bude uveden v mocninách. Pokud tam bude například číslo 10 a nahoře bude číslo 5, tak to bude číslo 10X10X10X10X10 (pětkrát vynásobena desítka), což je 100 000. Pokud tam, bude číslo 3X10 a nahoře bude 5, tak to bude 3X10X10X10X10X10 (opět 5X vynáspbena desítka sama sebou), což je 3X100 000, což je 300 000. Tady jsou: real (2,9X10 na -39…1,7X10 na 38), single (1,5X10 na -45…3,4X10 na 38), double (5,0X10 na -324…1,7X10 na 308), extended (největší datový typ: 3,4X10 na -4932…1,1X10 na 4932), comp (-2 na 63+1…2 na 63-1).

A jak vůbec datové typy zapisujeme? Následovně: proměnná+dvojtečka+datový typ+středník!!!   KAŽDÝ PŘÍKAZ MUSÍ BÝT ZAKONČENÝ STŘEDNÍKEM!!! Pokud máme více proměnných stejného datového typu, napíšeme je za sebou oddělení čárkami:

var
  a,b,i:integer;
  ch,p:char
 

Jako první vůbec potřebujete nějaký program nebo nějaký editor, ve kterém budete programovat, protože Pascal nelze zapsat jako HTML či CSS jen v poznámkovém bloku a poté to uložit pod příslušnou příponou, poněvadž na konci programu, když ho chcete spustit, ho musíte zkompilovat. Tuto vlastnost má editor Pascal ED, který Vám také usnadní o hodně práci, protože základní příkazy máte napsané v levé části editoru. Stáhnout si ho můžete na www.stahuj.cz nebo na stránce www.gymnazium-kadan.cz v rubrice download ve freware programech, kde si rovněž můžete stáhnou další editor Pascalu - Dev-Pascal, který Vám i vyhledává chyby, které jste ve zdrojovém kódu udělali, což Pascal ED nedělá. I přesto Vám ale budu popisovat práci jen v Pascal EDu.

Obecný úvod do prostředí Pascalu

Několik za sebou jdoucích příkazů, které dohromady dají daný program se nazývá algoritmus. Je to postup,pomocí kterého můžeme vyřešit zadaný problém. Činnost, při které je vstupem algoritmus a výstupem je nějaký program se pak nazývá programování.

Pascal je tvořen:
   a) písmeny - anglická abeceda: A…Z, a…z
   b) číslicemi - 0…9 (arabská), 0…F (hexadecimální)
       -POZOR, desetinná místa zapisujeme 1.0, ne 1,0, tzn., že je zapisujeme pomocí tečky
   c) můžeme používat i ostatní znaky ASCII tabulky, což je tabulka, ve které je kó všech znaků klávesnice (například & je “alt gr+c” atd.)
   d) pascal obsahuje tzv. vyhrazená slova (v Pascal EDu jsou vyznačena fialovorůžově), jsou to slova, která mají daný určitý význam a nemůžou se tak jmenovat například proměnné, o kterých si řekneme až později, například BEGIN, END, IF, THEN, ELSE, FOR, WHILE, REPEAT, UNTIL, TO, DOWNTO, DO, TYPE, PROGRAM, CONST, NOT, AND, OR, VAR, USES, ARRAY, STRING

Identifikátory jsou prvky, které slouží k identifikování, tzn, k poznání a rozeznání programu. Mohou tím být například proměnné. Nyní Vám povím, jak je zapisujeme.
   a) skládá se z číslic (0…9), písmen (A(a)…Z(z)) a z podržítka (_)
   b) číslicí však identifikátor nesmí začínat
   c) není rozdíl mezi velkými a meti malými písmeny
   d) identifikátor nesmí být totožný s vyhrazeným slovem
   e) stejným identifikátorem nelze označit dva a více objektů

Při zápisu složitějších a hlavně delších a náročnějších programů je dobré si zapisovat do programu různé nápovědy, komentáře a jiné. Říkáme tomu poznámky. Ty se mohou zapsat:
   a) {poznámky}
   b) (*poznámka*)