Borland Delphi je integrované grafické vývojové prostředí firmy Borland určené pro tvorbu aplikací na platformě MS Windows v jazyce Object Pascal (objektové nástavbě Pascal). Programování v něj je založeno na použití komponent (je malý balíček), které vykonávají určitou funkci v programu. Bez nich by byl program nepoužitelný, a kdo by chtěl nepoužitelný program, asi nikdo. Velkou předností Delphi proti některým konkurenčním produktům jsou knihovny komponent, které jsou jeho nedílnou součástí. Další potřebné komponenty lze snadno stáhnou z internetu a využít tak program naplno.

Charakteristické znaky Delphi:

• je založen na programovacím jazyce pascal
• možnost propojení s databázemi
• používání vlastních zpráv k vyvolávání událostí jednotlivých tříd
• existují i  nástroje pro kompilaci pod Linuxem či Mac OS X (Lazarus, Kylix), ale nemusí fungovat vše
• a mnoho dalších

A nevýhody, které má, jsou:

• výsledný kód není příliš optimalizovaný.
• žádná z verzí Delphi se nedočkala stálého vydání

A to by bylo zatím vše. Příště se budu opět těšit tedy brzy nashledanou.

Korektura: Roman Beránek, 24.8.2008

]]> http://i-extra.net/programovani/delphi/borland-delphi/feed/ http://i-extra.net/zpravy/aktualne/serial-o-c-1-dil-hello-world/ http://i-extra.net/zpravy/aktualne/serial-o-c-1-dil-hello-world/#comments Sat, 16 Aug 2008 23:00:37 +0000 Roman Beránek http://i-extra.net/?p=1419 Zdravím vás u čtení pokračování seriálu o C++. V předchozím díle jsme si řekli něco o historii jazyka a jeho použití. Dnes si ukážeme, jak ve Visual Studiu vytvořit jednoduchý projekt a napíšeme si první aplikaci - “Hello World” .

Příprava

V minulém díle jsem vám ukázal dvě IDE, předpokládám, že jste si vybrali Visual Studio 2008 Express Edition. Založíme si nový projekt kliknutím na File -> New -> Project… Vybereme Empty project a nazveme jej třeba Hello World. Tímto jsme vytvořili nový projekt a můžeme jít dál.

V pravé části máte okno s názvem Solution Explorer. Otevřete kontextovou nabídku složky Source Files a klikněte na Add -> New Item… V dialogu vyberte C++ File (.cpp) . Ve složce Source Files se objeví náš soubor a v hlavním okně se otevře nová záložka, kde můžeme psát kód.

Hello World

Nyní si napíšeme nejjednodušší program s výstupem na obrazovku, co lze napsat. Následující kód vložte do souboru:

#include <iostream>
 
using namespace std;
int main() //Vstupní bod programu
{
cout <<"Hello World"<<endl;
return 0;
}

Klikněte na Build -> Build Hello World , počkejte až se program zkompiluje a pak jej spusťte kliknutím na zelenou šipku. Vidíte tohle:

Ano, a to je vše, stisknutím Enteru program ukončíte. Nyní si popíšeme, jak program funguje.

Popis

Na začátek souboru vložíme pomocí direktivy include hlavičkový soubor iostream, špičaté závorky říkají preprocesoru, aby soubor hledal v systémových hlavičkových souborech, kdybychom použili uvozovky, hledal by jen v adresáři s projektem. Soubor iostream (bez přípony) umožňuje mimo jiné výstup na obrazovku.
Následuje direktiva using namespace. Většina tříd, funkcí, objektů má svůj jmenný prostor, aby jejich jména nekolidovala s jinými, již použitými názvy. Když budeme používat jmenný prostor std, nemusíme psát prefix std:: před objekty cout a cin.
Funkcí main() to všechno začíná (a končí :-D). Vrací hodnotu typu int (integer - celočíselná hodnota) a nepříjmá žádné (může přebírat parametry spuštění, ale o tom napíšu někdy jindy).
Složené závorky uvozují blok příkazů. Následuje příkaz cout << “Hello World” << endl;. Cout je objekt třídy ostream (out stream - výstupní proud) a << je přetížený parametr, ve skutečnosti je to metoda (funkce) operator<< objektu cout. Metodě operator<< nejprve předáváme řetězec “Hello World” a poté objekt endl, který vytvoří nový řádek.
Druhý příkaz v bloku příkazů funkce main() je volání metody get() objektu cin, který zajišťuje vstup z klávesnice. Díky tomuto příkazu se program nevypne hned, jak vypíše “Hello World”.
Přikaz return 0; způsobí, že funkce main() vrátí nulu a ukončí se, čímž ukončí celý program. Nula znamená, že se program ukončil správně. Následuje ukončení bloku a to je vše.
Na příkladu jste si také mohli všimnout komentářů. Komentáře se používají pro lepší čtení kódu druhými, psát komentáře je povinnost každého programátora. To je jako když v matematice nenapíšete, jak jste na ten výpočet přišli. Komentáře se zapisují pomocí dvou lomítek (jednořádkový komentář), pokud chcete víceřádkový a nechcete každý řádek začínat dvěma lomítky můžete použít /* pro začátek komentáře a */ k jeho ukončení. Tento styl se používal v C, v původní verzi to byl jediný způsob zapisování komentářů.

Proč Hello World?

Hello World je nejjednodušší program, kterým se začíná každá výuka programování. Prostě pozdravíme svět

Závěr

Tak to je pro dnešek vše, příště se blíže podíváme na proměnné a jejich typy.
Korektura: Jindřich Domanja, 14. 8. 2008

Na úvod vám osvětlím historii jazyka, co od něj můžete očekávat a co budeme potřebovat pro programování.

Historie

Během několika posledních desetiletí se výpočetní technika rozvinula úžasnou rychlostí. Obyčejný mobilní telefon je schopen pracovat rychleji než sálový počítač před čtyřiceti lety. Programovací jazyky se též rozvinuly. Změny možná nejsou tak dramatické, ale jsou podstatné. Výkonnější počítače umožňují vznik složitějších programů, které zase způsobují nové problémy ve správě a údržbě.

Protože C++ staví na jazyku C, měli bychom se nejdřív podívat na něj.

Jazyk C

Jazyk C vznikl v 70. letech v laboratořích Bell Laboratories. Navrhl jej Dennis Ritchie pro operační systém UNIX. Ritchie potřeboval jazyk, který by byl stručný a výstižný, vytvářel robustní a rychlé aplikace a mohl řídit hardware. Ritchie chtěl jazyk, který by spojoval efektivitu a možnosti strojového jazyka s vyšší úrovní všeobecnosti jazyka a přenositelnosti. A tak na základě starších programovacích jazyků vytvořil jazyk C.

C++

Jazyk C++ vznikl taktéž v Bell Labs, kde ho počátkem 80. Let vyvinul Bjarne Stroustrup. Citace: “C++ byl původně navržen proto, abychom (mí přátelé a já) nemuseli programovat v Assembleru, jazyku C nebo jiných vysokoúrovňových jazycích. Jeho hlavním účelem bylo zjednodušit a zpříjemnit programátorům psaní dobrých programů”(Bjarne Stroustrum, The C++ Programming Language , 3. Vydání. Reading MA: Addison-Wesley Publishing Company, 1997).

Stroustrup přidal do C vlastnosti OOP, aniž by významně změnil složku C. C++ je tedy nadstavba znamenající, že každý program napsaný v C je také platným programem pro C++. Programy v C++ mohou využívat softwarové knihovny C. Knihovny jsou kolekce programových modulů, které můžete volat z programu.

Účel C++

C++ je určeno pro projekty, kde je potřeba vysoká efektivita a / nebo přímý přístup k hardwaru. V minulých letech jej však programátoři používali víceméně na všechno, jelikož neměl velkou konkurenci. Dnes však existují jazyky, které některé obory zvládají lépe (elegantněji) než C++. Například absence Garbage Collectoru… V C++ si musíte veškerou paměť hlídat sami (v některých programech se C++ používá právě z tohoto důvodu), a tak mohou snadno vzniknout úniky paměti (memory leaks), které se v programu velmi špatně hledají.

Co budeme potřebovat?

K tomu, abyste mohli napsat a spustit svůj vlastní program v C++, budete potřebovat nějaké vývojářské prostředí (IDE - Integrated Development Environment). Můžete psát klidně v notepadu a kompilovat v gcc pod cygwinem (nebo nativně v Linuxu). Pro začátečníky, ale bude přece jen lepší IDE. Mezi dvě nejpoužívanější patří:

Microsoft Visual C++ 2008 Express Edition

Download: http://www.microsoft.com/express/vc/

Verze: 9.0

Velikost: V závislosti na instalovaných prostředcích až 1GB.

Visual C++ 2008 EE je podle mě nejlepší zdarma dostupné IDE. Obsahuje projektové šablony, inteligentní nápovědu IntelliSense a umožňuje psát v C++/CLI (rozšíření C++ pro .NET framework). Někomu může vadit přílišná robustnost, pro ty tu je:

Dev-Cpp

Download : http://www.bloodshed.net/dev/devcpp.html

Verze: 4.9.9.8

Velikost: cca 9MB

Dev-Cpp je určen pro ty, co potřebují kompaktní IDE. Obsahuje kompilátor gcc z Linuxu. Umí zvýrazňování syntaxe, ale celkově to není žádný zázrak, a ani uživatelské rozhraní není dvakrát přívětivé.

Závěr

Tak to je pro dnešní díl vše, příště si vytvoříme první program “Hello World” a rozebereme si, jak funguje.

Korektura: Roman Beránek 10.8.2008

Dodatečná korektura: Jindřich Domanja, 11. 8. 2008

Co je to funkce?

Funkce je několik příkazů a deklarací, které slouží stejnému účelu. Proto se tyto společné příkazy a deklarace kódují společně a mají společné jméno, což umožní jejich opakované použití bez opakování kódu samotného. Do funkce lze předat vstupní hodnoty. Funkce je zpracuje a vrátí výslednou hodnotu. Vstupním hodnotám se říká argumenty nebo též parametry.

Vytvoření funkce

Funkci nejprve nadefinujeme takto:

function jmenoFunkce ($prvniParamter, $druhyParamter… další parametry) {
… libovolný PHP kód …
return $vysledek;
}

Takové funkce, které jsme si sami vytvořili, jsou uživatelsky definované funkce. PHP má též své vlastní vestavěné funkce, které máme k dispozici, aniž bychom je museli definovat.

Funkce vyžaduje předání vstupních hodnot za jménem funkce v závorkách. Nelze jednoduše nadefinovat proměnnou kdekoliv ve skriptu, protože nebude z funkce přístupná. Je ale možné mít 2 různé proměnné stejného jména. Například můžeme definovat proměnnou $mojeProměnná v jiné části skriptu a potom definovat ve funkci jinou proměnnou, která se bude také jmenovat $mojeProměnná. Tohle ovšem obvykle není dobrý nápad a je lépe se tomu vyhnout.

Vyvolání funkce

Definice funkce sama o sobě funkci nespustí. Když chceme vytvořenou funkci použít, musíme ji vyvolat následujícím způsobem:

jmenoFunkce (prvniParamter, $druhyParamter… další parametry);

Zde vytvoříme jednoduchou funkci. Dáme jí jméno a seznam vstupních hodnot, které bude funkce očekávat.

<HTML>
<BODY>
<?php

function soucet($prvniParametr, $druhyParametr) {
$vysledek = $prvniParametr + $druhyParametr;
return $vysledek;
}
echo soucet(4,5);

?>
</BODY>
</HTML>

Všimněte si způsobu, kterým jsme definovali parametry $prvniParametr a $druhyParametr. Jejich pořadí musí odpovídat pořadí ve volajícím příkazu echo. Volající příkaz nemusí použít stejná jména parametrů, a ani nemusí předat hodnoty v podobě proměnných. Zde jsme jednoduše předali doslovné (literální) hodnoty. Ve funkci jsme sečetli dohromady oba parametry a vrátili výsledek $vysledek příkazem return.

Funkce lze vyvolat přiřazením do proměnné. To znamená, že výsledek, který funkce vrátí příkazem return, bude přiřazen do proměnné:

<HTML>
<BODY>
<?php

function soucet($prvniParamter, $druhyParamter) {
$vysledek = $prvniParamter + $druhyParamter;
return $vysledek;
}
$neco = soucet(4,5);
echo “$neco”;

?>
</BODY>
</HTML>

Konec funkce

Příkazem return lze z funkce vrátit volajícímu skriptu libovolný typ hodnoty. Funkce však nemusí každopádně něco vracet. V tom případě není zapotřebí mít příkaz return. Příkaz return lze ale použít kdekoli ve funkci, čímž se běh funkce ukončí a předá se řízení skriptu zpět na řádek, odkud byla funkce volána.

Korekce: Jindřich Domanja, 10. 8. 2008

While

Často je zapotřebí provádět jisté akce opakovaně až do dosažení požadovaného výsledku. Takové opakování kódu se v programování jmenuje iterace neboli cyklus. Používáme na to konstrukce while (doslova dokud) nebo for (doslova pro). Tyto příkazy ovládají průběh cyklu a nazývají se smyčky.

while (podmínka) {
// …příkazy…
}

Konstruce while je podobná podmíněnému příkazu if. Začíná podmínkou, která bude vyhodnocena. Když je vyhodnocením true, provedou se příkazy uvnitř, jinak se tyto příkazy přeskočí a skript bude pokračovat následujícími příkazy. Rozdíl mezi while a if spočívá v tom, že po provedení příkazů uvnitř while se celý postup opakuje. Podmínka se znovu vyhodnotí a pak se znovu provedou příkazy uvnitř while. Toto opakování bude pokračovat až do té doby, kdy je vyhodnocení podmínky false. Příkazy uvnitř cyklu musí nějakým způsobem změnit vyhodnocení podmínky, abychom dosáhli konce cyklu. Zde máme proměnnou $pocitadlo, kterou budeme v průběhu cyklu zvětšovat. Na začátku každého cyklu zkontrolujeme, zda změna hodnoty proměnné $pocitadlo způsobila, že podmínka je vyhodnocena false.

$pocitadlo = 1;
while ($pocitadlo <= 5) {
echo “počítadlo = $pocitadlo “;
$pocitadlo++; // ++ připočítej 1 k proměnné $pocitadlo
}

Tento kód zobrazí:

počítadlo = 1
počítadlo = 2
počítadlo = 3
počítadlo = 4
počítadlo = 5

For

Cyklus for dělá přesně totéž jako cyklus while, jenom je kódován trochu jinak a hodí se pro trochu jiné účely. Jeho syntaxe je trošku složitější. Tento kód udělá přesně totéž co předešlý:

for ($pocitadlo =1; $pocitadlo < 5; $pocitadlo++) {
echo “počítadlo = $pocitadlo “;
}

V prvním řádku příkazu for máme v závorkách hned 3 výrazy, které jsou od sebe odděleny středníkem:

1. Přiřazení počáteční hodnoty do proměnné $pocitadlo.
2. Vyhodnocení - toto rozhoduje o tom, zda příkazy uvnitř for budou provedeny.
3. Příkaz, který se provede na konci cyklu. Obvykle se používá ke změně hodnoty proměnných, které jsou vyhodnoceny v předchozím výrazu. Toto je zapotřebí, abychom vůbec dosáhli konce cyklu.

Korekce: Jindřich Domanja, 8. 8. 2008

Switch/Case

Řekněmě, že bychom potřebovali změnit hodnotu proměnné podle daných podmínek. Například by uživatel vyplnil formulář, ve kterém zadá zeměpisnou oblast. Pak bychom chtěli nastavit zvláštní kód, který by této oblasti odpovídal. K tomu můžeme použít konstrukci if/elseif/else, ale to by znamenalo opakované porovnávání jedné proměnné s různými hodnotami. Naproti tomu konstrukce switch/case porovná proměnnou s hodnotou jen jedenkrát, přestože porovnáváme několik hodnot, což je mnohem rychlejší.

Kód použitím if/elseif/else:

if ($oblast == ‘Praha’) {
$kod = ‘1′;
}
elseif ($oblast == ‘Brno’) {
$kod = ‘2′;
}
else {
$kod = ‘3′; // Bratislava;
}

a stejný kód použitím switch/case:

switch ($oblast) {
case ‘Praha’:
$kod = ‘1′;
break;
case ‘Brno’:
$kod = ‘2′;
break;
default: // Bratislava
$kod = ‘3′;
}

Všimněte si příkazu break. Tento příkaz ukončí průběh konstrukce switch a skript bude pokračovat následujícími příkazy. Kdybychom neměli break na konci každého case, průběh konstrukce switch by pokračoval následujícím case. Zde se switch/case liší od if/elseif/else, který provede jenom jednu z alternativ.

Korekce: Jindřich Domanja, 8. 8. 2008

If/Else

Někdy je zapotřebí vykonat jisté akce jenom za určitých daných podmínek. Tyto podmínky zajistíme použitím příkazu IF, což znamená “jestliže” a příkazu ELSE, což znamená “jinak”:

if (podmínka) {
kódování pro podmínku…
}
else {
kódování pro jiné/ostatní podmínky…
}

Například:

if ($heslo == ‘platneHeslo’) {
echo ‘Jste přihlášen/a’;
}

Zde jsme použili porovnávací operátor == (rovnost). Když se proměnná $heslo rovná řetězci ‘platneHeslo’, tak zobrazíme hlášení ‘Jste přihlášen/a’.

nebo:

if ($heslo != ‘platneHeslo’) {
echo ‘Špatné heslo’;
}
else {
echo ‘Jste přihlášen/a’;
}

Tentokrát jsme použili porovnávací operátor != (nerovnost). Když se proměnná $heslo nerovná řetězci ‘platneHeslo’, tak zobrazíme hlášení ‘Špatné heslo’, jinak zobrazíme hlášení ‘Jste přihlášen/a’.

Elseif

Jestliže potřebujeme ošetřit více podmínek než jenom 2, máme k tomu příkaz elseif:

if (podmínka1) {
kódování pro první podmínku…
}
elseif (podmínka2) {
kódování pro druhou podmínku…
}
elseif (podmínka3) {
kódování pro třetí podmínku
}
else {
kódování pro jiné/ostatní podmínky…
}

Příklad:

if ($heslo != ‘platneHeslo’) {
echo ‘Špatné heslo’;
}
elseif ($uzivatel != ‘platnyUzivatel’) {
echo ‘Špatný uživatel’;
}
else {
echo ‘Jste přihlášen/a’;
}

Nejprve jsme zjistili, zda proměnná $heslo se rovná řetězci ‘platneHeslo’. Když se nerovná, tak zobrazíme hlášení ‘Špatné heslo’. Jestli tomu je jinak (rovná se), pak pokračujeme příkazem elseif a ošetříme, zda proměnná $uzivatel se rovná řetězci ‘platnyUzivatel’. Když se nerovná, tak zobrazíme hlášení ‘Špatný uživatel’. Pokud je tomu jinak (rovná se), pak pokračujeme příkazem else. Tedy jestliže se heslo i uživatel rovnají zadaným obsahům, zobrazíme hlášení ‘Jste přihlášen/a’.

Kombinace podmínek

Tady máme podobný kód, který poslouží stejnému účelu jako předchozí přiklad. Tentokrát ale ošetříme 2 podmínky současně pomocí logického operátoru &&, který znamená “a současně”. Všimněte si, že jsme uzavřeli obě podmínky do závorek:

if (($heslo == ‘platneHeslo’) && ($uzivatel == ‘platnyUzivatel’)) {
echo ‘Jste přihlášen/a’;
else {
echo ‘Špatné heslo nebo uživatel’;
}

Teď zase totéž ještě trochu jinak. Tentokrát ošetříme 2 podmínky současně pomocí logického operátoru ||, který znamená “nebo”:

if (($heslo != ‘platneHeslo’) || ($uzivatel != ‘platnyUzivatel’)) {
echo ‘Špatné heslo nebo uživatel’;
else {
echo ‘Jste přihlášen/a’;
}

Korekce: Jindřich Domanja, 8. 8. 2008

O čem se mluví

Ačkoliv název ASP.NET je odvozen od starší technologie pro vývoj webů ASP, obě technologie jsou velmi odlišné. ASP.NET je založen na CLR (Common Language Runtime), který je sdílen všemi aplikacemi postavenými na .NET Frameworku. Programátoři tak mohou realizovat své projekty v jakémkoliv jazyce podporujícím CLR, např. Visual Basic.NET, JScript.NET, C#, Managed C++, ale i mutace Perlu, Pythonu a další. Aplikace založené na ASP.NET jsou také rychlejší, neboť jsou předkompilovány do jednoho či několika málo DLL souborů, na rozdíl od ryze skriptovacích jazyků, kde jsou stránky při každém přístupu znovu a znovu parsovány.

ASP.NET ulehčuje programátorům přechod od programování klasických aplikací pro Windows do prostředí webu: stránky jsou poskládány z objektů, ovládacích prvků (Controls), které jsou protějškem ovládacích prvků ve Windows. Při tvorbě webových stránek je tedy možné používat ovládací prvky jako tlačítko (Button), nápis (Label) a další. Těmto prvkům lze přiřazovat určité vlastnosti, zachytávat na nich události, atd. Tak, jako se ovládací prvky pro Windows samy kreslí do formulářů na obrazovku, webové ovládací prvky produkují HTML kód, který tvoří část výsledné stránky poslané do klientova prohlížeče.

Proč používat ASP.NET

• ASP.NET je integrováno s .NET Frameworkem
• ASP.NET se neinterpretuje, ale kompiluje
• ASP.NET je vícejazyčné
• ASP.NET běží uvnitř společného runtime jazyků
• ASP.NET je objektově orientované
• ASP.NET podporuje různá zařízení a různé prohlížeče
• ASP.NET se snadno rozmisťuje a konfiguruje

Co budete potřebovat

K tomu, abyste mohli začít programovat své ASP.NET stránky, Vám de facto stačí .NET Framewrok SDK 3.5, Poznámkový blok(PSPad), IIS a v neposlední řadě webový prohlížeč. Aby jsme si ulehčili práci a zkrátili čas věnovaný vývoji, použijeme Visual Web Developer 2008 Express Edition či Visual Studio 2008.

Download:

• .NET Framework Downloads
• Visual Web Developer 2008 Express Edition
• Instalace IIS7

Jdem do akce

1. Vytvoříme nový projekt File -> New -> Web Site …
2. Zvolíme ASP.NET Web Site, zvolíme umístění, vybereme jazyk(já použiji C#) a klikneme na Ok.
   



3. Přepneme se na záložku Desing
   

   

4. V panelu Toolbox vybereme Label a dvojklikem přidáme do stránky. Po přidání v Properties vymažeme vlastnost Text, tak aby náš Label zůstal prázdný.
   



5. Úplně stejným způsobem jako Label přidáme do stránky Button a pomocí vlastnosti Text upravíme text na tlačítku.
   



6. Akci našemu tlačítku přidáme tak, že na něj dvakrát poklepáme. Otevře se nám editor kódu C#. Kde do metody Button1_Click zapíšeme následující kód: Label1.Text = “Ahoj světe!”;
7. Nyní, když stránku uložíme na server a zobrazíme, máme před sebou naši první fungující ASP.NET stránku.
   pozn: Visual Studio od verze 2005 obsahuje integrovaný webový server, k náhledu stránky stačí stisknout klávesu F5.

Korekce: Jindřich Domanja, 5. 8. 2008

Co budeme potřebovat?

K tomu abychom mohly začít psát C# scripty a následně je kompilovat budeme potřebovat následující:

1. Microsoft .NET Framework SDK 3.5 (download)
2. editor PSPad (download)

Obě aplikace stáhněte a nainstalujte na Váš PC. Po spuštění PSPadu musíme udělat několik úprav. Nastavit zvýrazňovač C# a zavěsit na PSPad kompilátor csc.exe

Nastavení zvýrazňovače C#

1. V horní nabídce klikneme na Nastavení
2. V menu vybereme Nastavení zvýrazňovačů
3. V seznamu vybereme první položku <not assigned> a zaškrtneme ji
4. Vpravo v seznamu Uživatelské zvýrazňovače vybereme C# a vše potvrdíme Ok

Zavěšení kompilátoru C# na PSPad

Při otevření PSPadu máme v levé části otevřen nástrojoví panel, pokud ne zobrazíme ho klávesovou zkratkou CTRL + F2. Postup který budu nadále psát musíte opakovat u každého nově vytvořeného projektu(nebo jsem aspoň nepřišel na to jak to zachovat).

1. Na první záložce v nástrojovém panelu klikneme na Nastavení projektu
2. Přejdeme na záložku Kompilátor
3. U položky kompilátor zadáme cestu k aplikaci csc.exe jak jsem již zmínil nalezneme ji v C:\Windows\Microsoft.NET\Framework\v3.5\csc.exe
4. Do položky parametry vepíšeme následujíc /out:muj_program.exe *.cs
5. Do položky Výchozí adresář zvolíme cestu k našim zdrojovým souborům a potvrdíme přes Ok

Tak nyní máme nastavený PSPad a nic Vám nebrání k tomu aby jste začali vyvíjet své .NET aplikace pomocí bezplatných nástrojů.

PSPad zdraví

Aby jsme odzkoušeli naše nastavení provedeme následující kroky:

1. otevřeme nový soubor a zvolíme šablonu C#
2. Zapíšeme následující kód:

   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

   using System;   public class TestPspad {   static void Main(){ Console.WriteLine("Ahoj, zdraví tě PSPad!"); Console.ReadLine(); }   }

3. Stiskem kláves CTRL + F9 program zkompilujeme (exe soubor se uloží do adresáře který jsme volily jako výchozí)
4. Hotovo

Ani to nebolelo a nyní můžeme budovat .NET aplikace a nepotřebujeme k tomu ani drahé Visual Studio 2008. Jistě nyní namítnete že existují jiné IDE prostředí třeba jako je SharpDevelop, nebo express verze VS 2008, ale určitě pro začínající programátory bude lepší když vše budou muset dělat defakto ručně, tím se dle mého názoru naučí programovat narozdíl od použití IDE prostředí které většinu kódu generuje za Vás.

Máte-li jakékoli otázky, názory, námitky. Směřujte je prosím na Extra fórum.

Pokud jste uvažovali o spuštění zpravodajskéého portálu, nebo jste jej již spustili a Váš web běží na Wordpressu, je tento vzhled pro vás tou pravou volbou. Jedná se o velmi kvalitní wordpress theme, který jak již samotný název napovídá, je určen právě pro různé portály apod. Je v něm přiloženo několik pluginů, které skvěle doplňují funkčnost webu. Nejsem si 100% jist jak je to s licencí tohoto vzhledu, je možné že je otevřená, ale podle nejmenovaného zdroje se jedná o premium theme, takže pokud to má někdo podložené, budu rád za upozornění, do té doby si jej můžete volně stahovat. Download: freshnews.

 Ověření inicializace proměnné isset

Funkci isset použijeme v případě, že potřebujeme ověřit, zda byla proměnná vůbec vytvořena. Prosím nepleťte tuto funkci s funkcí empty(); která pouze slouží k ověření, zda proměnná není prázdná.Funkce má následující definici:
bool isset     ( mixed $var    [, mixed $var    [,  $...   ]] )

Pokud prozatím nevíte o čem je řeč určitě následující příklad budu dostačující vysvětlení.
 Vytvořte si nový soubor, který pojmenujete isset.php a uložte tento soubor do document root Vašeho serveru
Zapište následující kód:

<?php$prvni = ” “;
if(isset($prvni)){
echo “Proměnná PRVNI existuje<br />”;
}else{
echo “Proměnná PRVNI neexistuje<br />”;
}
if(isset($druha)){
echo “Proměnná DRUHA existuje<br />”;
}else{
echo “Proměnná DRUHA neexistuje<br />”;
}
?>

Po uložení a zobrazení stránky v prohlížeči byste měli vidět následující výsledek:
Ověření hodnoty proměnné empty

Tuto funkci použiji v případě, že chci ověřit, zda proměnná obsahuje hodnotu nebo hodnotu neobsahuje. Jako příklad je ověřování vstupu od uživatele pomocí  formuláře.Funkce má následující definici:
bool empty( mixed $var)

 Pokud prozatím nevíte o čem je řeč určitě následující příklad budu dostačující vysvětlení.
Vytvořtenový soubor a uložteho pod názvem empty.php
Zapište následující kód:

<?php
$prvni = “”;
$druha = “Ahoj”;
if(empty($prvni)){
echo “Proměnná PRVNI je prázdná<br />”;
}else{
echo “Proměnná PRVNI není prázdná<br />”;
}
if(empty($druha)){
echo “Proměnná DRUHA je prázdná<br />”;
}else{
echo “Proměnná DRUHA není prázdná<br />”;
}
?>

Pokud oběma poměným nezapíšete hodnotu tak ani jedna neprojde kontrolou. Po spuštění tohoto scriptu byste měli vidět následující výsledek:

V příštím díle se již pustíme do podmínek a větvení programu. Pro dnešek se zatím s Vámi loučím.

Redakční systém je program, který je (ve většině případů) umístěn na serveru a stará se, aby návštěvníci vašich stránek viděli to, co jim chcete ukázat. Funguje to následovně: vy napíšete článek třeba ve wordu, přihlásíte se přes webové rozhraní k redakčnímu systému, článek systémem: dokument ve wordu > ctrl+a > ctrl+c > formulář na webové stránce > ctrl+v > uložit vkládáte do redakčního systému, který se postará už o vše ostatní, bude ho zobrazovat návštěvníkům v novinkách, přidá ho do menu, pod článkem přibudou reakce (komentáře), počítá přístupy na každý článek, atd. Jsou redakční systémy, u kterých je nutná znalost jen několika málo html značek, některé mají navíc u toho formuláře tlačítka, pomocí, kterých můžete do dokumentu vkládat html značky, ty lepší fungují jako psací stroj, to co píšete do formuláře se vám zobrazí v okýnku nad ním, ale už zpracované, velice podobné tomu, co uvidíte na výsledné stránce. Takže máte možnost kontrolovat jestli to, co píšete, odpovídá tomu, co chcete z toho dostat. Některé se snaží jít cestou bez html značek, nebo používají zástupné značky. Například text je automaticky odstavec, když 2x za sebou dáte enter, znamená to nový odstavec…

My budeme programovat redakční systém, který nazvu BlogerCMS. Tento systém se nám bude starat o správu registrovaných uživatelů. Vkládání článků do databáze a následné zobrazení na webové stránce, zobrazení odkazů na Vaše oblíbené stránky. BlogerCMS bude počítat počet přečtení článků, možnost měření návštěvnosti pomocí Top list, měření dostupnosti stránky pomocí http://statistiky.monitoring-serveru.cz/. Pro vytvoření článku nemusíte umět žádné XHTML značky, stačí Vám pouze ovládat editor, který bude dostupný pří tvorbě stránky. Aplikaci naprogramujeme tak, že ji budeme moci kdykoli rozšířit o další aplikace jako např.fórum, fotogalerie, kniha návštěv, ankety a jiné. Další rozšíření je pouze na Vaší fantazii. Po dokončení tohoto tutoriálu se budu věnovat rozšíření BlogerCMS o fórum, galerii, knihu návštěv, ankety a hodnocení článků. A abych nezapomněl na jednu podstatnou věc, systém BlogerCMS bude v základní verzi obsahovat i RSS kanál pro články a komentáře.

Na závěr Vám v tutoriálu povím něco o SEO optimalizaci. Na tomto základě Vám pak ukáži, jak systém BlogerCMS optimalizovat pro vyhledávače jako je Google, Seznam atd. Naše adresy clankky.php?id=5&rubrika=4 budeme převádět na adresy …/php/uvod-do-php-5 . BlogerCMS budeme psát tak ,aby splňoval standarty W3C a byl validní podle XHTML 1.1 . Vzhled budeme ukládat zvláště do css souboru webu.

V příštím díle: Návrh a realizace databáze

Prosím nečekeje nic závratného. Je to opravdu jen přehrávač.  Jak už jsem zmínil. K jeho vývoji jsem použil jazyk C# a .NET Frameworks 3.5 . Možná menší skupina IT neandrtálců bude vykřikovat jak je .NET špatný. Možná se všem linoxovým fandům zježí vlasy hrůzou až napíší že celý program je tvořen pomocí Microsoft Visual Studia 2008 (kdo má o tento produkt zájem, může si stáhnout jeho 90ti dení verzi tak jak sem to udělal já z těchto stránek: http://msdn2.microsoft.com/cs-cz/vs2008/products/cc268305(en-us).aspx ) ,ale já už na .NET a Visual Studio nedám dopustit. Jsou to opravdu mocné nástroje a kdo nezkusí neuvěř :-).

Proč Extra MP3 player? Na tuto otázku odpovím rychle. Jak se jmenuje portál na kterém se právě nacházíte? A co tento přehrávač umí? Ano už máte odpověď na otázku “Proč?”

Program si můžete stáhnout zde: http://merlin.i-extra.net/mp3.rar

Sériové číslo je 457 - 563457

Pole

Pole se používají v případě, že potřebujete proměnné přiřadit více údajů. Pole není ničím jiným než seznam hodnot uložených pod klíči.

Pole použijete v případě že do proměnné adresa chcete uložit údaje: ulice, město a PSČ.

Syntaxe polí

V poli můžete například uložit ulici, město a PSČ definující adresu uživatele. Pole poté uložíme do jediné proměnné:

$adresa = array("ulice" => "Na stráni 193", "mesto" => "Bruntál", "psc" => "589 96");

Hodnoty z pole zpřístupníme následujícím zápisem:

echo $adresa["ulice"];

V poli můžeme vytvářet tzv. vícerozměrná pole, což není nic jiného než pole v poli. Představte si, že do proměnné uživatel chcete uložit informace jak jméno, příjmení, věk a adresu, ale i parametry ulice, město a PSČ jako v prvním příkladě. Následujícím způsobem do proměnné uživatel uložíme všechny údaje:

$uzivatel = array( "osoba" => array("jmeno" => "Franta",

"prijmeni" => "Omáčka",

" vek" => 36 ),

"adresa" => array("ulice" => "Na stráni 193",

"mesto" => "Bruntál",

"psc" => 58996) );

Třídění polí

příklad:

//Setřídí pole vzestupně

sort($uzivatel);

Vytištění pole

Pokud chcete zobrazit obsach celého pole použijete příkaz print_r(). Nejlepší bude ukázat příklad:

<?php
     $a = array (‘a’ => ‘apple’, ‘b’ => ‘banana’, ‘c’ => array (‘x’, ‘y’, ‘z’));
     print_r ($a);
 ?>

Vypíše:

Array
(
    [a] => apple
    [b] => banana
    [c] => Array
        (
            [0] => x
            [1] => y
            [2] => z
        )
)

I když nerad, opět se dostávám na konec dnešní části. Doufám že se Vám můj seriál líbí. Takže já se loučím a zítra na shledanou!!

Konstanty

Konstanta se definuje zápisem define(”KONSTANTANAME”,”OBSAH”) ,konstanta má neměnnou hodnotu. PHP obsahuje několik předdefinovaných konstant. Konstanta smí nabývat pouze skalárních hodnot. V mých scriptech jsem zatím neměl potřebu konstanty definovat.

Proměnné

PHP, oproti ostatním jazykům, má výhodu v tom, zda do proměnné zapíšete celé číslo, text, reálné číslo. Typ proměnné se nemusí definovat jako je to v jiných programovacích jazycích ,například Pascal. Proměnnou ve stránce definujete takto:

<?php
$a = 1;
$b = 2;
$c = $a + $b;
//zobrazí na obrazovce 3
echo $c;
?>

Jak jste si všimli, s proměnnými se dají dělat různé věci. Sčítat, odčítat, násobit, dělit a mnoho jiných věcí.
V tomto příkladě jsem do proměnné ukládal číslo. Když do proměnné chcete uložit text, tak ho musíte umístit do uvozovek. Takto:

<?php
$text = “Ahoj světe.”;
//zobrazí na obrazovce Ahoj světe
echo $text;
?>

Pokud do proměnné chcete uložit proměnnou, provedete to následujícím způsobem:

<?php
$a = "Ahoj světe";
$b = $a;
//zobrazí na obrazovce opět Ahoj světe
echo $b;Opět Vám kladu na srdce, abyste nezapomínali psát na konci každého řádku středník.
?>

<?php
$a = "Toto je výpis dvou proměnných.";
$b = "Ahoj světe. " . $a;
//Vypíše na obrazovku Ahoj světe. Toto je výpis dvou proměnných.
echo $b;
?>
 

Zapsání více hodnot do jedné proměnné provedeme tím, že před = umístíme tečku:

<?php
$text .= “Ahoj světe, “;
$text .=”toto je pokusný script”;
//Vypíše na obrazovku ahoj světe, toto je pokusný script
echo $text;
?>

To je pro dnešek zatím všechno, těšíme se na Vás u dalšího dílu mého seriálu.