Rozhraní jako ve Windows (označení GUI - Graphical User Interface). Toto prosředí je vhodné pro uživatele přecházející z Windows.

Textové rozhraní
Textové rozhraní, které funguje podle Vámi zadaných příkazů (označení CLI - Command Line Interface). Pro uživatele znalých systému MS-DOS nebude dělat přechod problém.

V Linuxu existují dvě grafické rozhraní GNOME a KDE. Ty to dvě prosředí pracují jako nejznámější počítačové GUI v systému oken. Obrazovka se skládá z obrázků a graf. symbolů. Na obrazovce můžete mít otevřeno několik oken a v každém provádět jinou operaci. Okna může uživatel zavírat x otevírat, měnit pozici na obrazovce, vzhled a velikos.

Linux nabízí dvě prostředí:

Gnome
GNU Network Object Model Environment je otevřený software, součást projektu GNU. První verze GNOME 1.0 byla zveřejněna 1999

KDE
K Desktop Enviroment je svobodný a otevřený software, který vyvíjí projekt KDE. První veřejná verze,KDE 1.0, byla zveřejněna v červenci 1998.

Obě rozhraní nabízejí:

• Pracovní plochu
• Aplikace jako poštovní software, prohlížeče, editory
• Nabídku spouštění aplikací identickou s nabídkou START z MS Windows
• Virtuální plochy
• Nástroj pro změnu vzhledu a chování plochy
• Nástroje pro administraci systému

Rozdíly mezi GNOME a KDE naleznete hlavně v administraci a aplikacívh pro instalaci s pracovním prostředí. Např. GNOME i KDE poskytují kreslící program, ale nejedná se o ten samý program. Dalším příkladem je rozdíl v textovém procesoru. KDE je dodáván s textovým procesorem KWORD, zatímco GNOME ma AbiWORD; obě ale nabízejí OpenOffice.org.

Softwérové balíky pracují buď s iběma prostředími nebo pouze s GNOME/KDE. Některé ale, i když jsou určeny pro jedno prostředí, lze je spustiruhém, např. GIMP je dodáván s oběma prostředími.

Co je Xgl

Xgl je akcelerovaný X server, který používá rendering pomocí OpenGL a glitz. Neodmyslitelně k němu patří kompozitní správce oken, který má na starosti všemožné grafické efekty. Proto zároveň s ním Novell uvedl správce jménem glxcompmgr, který ovšem vyžadoval spoustu hacků pro integraci se správcem oken. Proto David Reeman, hlavní vývojář Xgl, uvedl nového správce jménem Compiz. Čerpáno z: www.linuxexpres.cz

OpenGL (Open Graphics Library) vzniklo rozšířením starší knihovny IRIS GL (Silicon Graphics IRIS Graphics Library), z čehož logicky plyne, že původním otcem této technologie je SGI. Dnes je OpenGL průmyslovým standardem pro počítačovou grafiku (jak 2D tak 3D), který je zastřešen konsorciem ARB (Architecture Review Board). Technicky jde o platformě nezávislé API, které umožňuje programátorům přistupovat přímo k funkcím grafické karty. Navíc existují i softwarové implementace této technologie (například Mesa), které ovšem umožňují provádět OpenGL funkce, které dostupný hardware přímo nedokáže akcelerovat. Těžko by se dnes hledala platforma bez odpovídající OpenGL implementace, přestože se je Microsoft snaží na Windows vytlačit ve prospěch vlastních, proprietárních řešení.

Už od počátku byl kritizován víceméně uzavřený způsob vývoje dvojice Xgl/Compiz, který se nelíbil mnoha lidem z komunity. Hlavní vývojář byl zavalen požadavky na nové funkce, na odstranění závislosti na gconfu a podobně, které nestačil implementovat.

API (Aplication Programming Interface) je sada definovaných funkcí a datových struktur, pomocí kterých může programátor používat externí knihovny. Oddělení rozhraní od implementace je dobrým zvykem, protože umožňuje implementovat nejrůznější kontroly a navíc je možné průběžně optimalizovat implementaci, přičemž se nemusí měnit aplikace, které danou knihovnu používají. Změny API se obvykle dělají pouze při nové verzi knihovny.

Situace došla až tak daleko, že byl vytvořen fork Compizu s názvem Compiz-crystal, který se teď jmenuje Beryl. Nedávno (26. září 2006) uvolněná verze 0.1 dokazuje, že vývojáři vykonali ohromné množství práce. Beryl je nyní na GNOME zcela nezávislý, podporuje více pluginů a témat vzhledu. Je ovšem logické, že takové množství nového kódu obsahuje nějaké chyby, ale dá se říct, že při běžném používání nejvíce překáží fakt, že Beryl není více svázán s používaným prostředím.

K dispozici jsou zdrojové kódy, ebuildy pro distribuci Gentoo, balíčky pro Arch Linux nebo Ubuntu Edgy. Podporované grafické karty jsou nVidia s posledními ovladači, ATI a Intel.

Jiné způsoby - AIGLX a Beryl

Existuje ještě jiná technologie, která nabízí podobné vlastnosti jako Xgl. Její název je AIGLX (Accelerated indirect GLX). V podstatě existují dva způsoby, jak může správce oken používat OpenGL ke komunikaci s grafickou kartou. Prvním způsobem je vytvořit speciální proud (stream) příkazů, který bude podobně jako kreslicí rutiny X11 pracovat způsobem klient/server. Tato nepřímá cesta znamená, že kreslicí příkazy jsou poslány nejprve X serveru, který je teprve přepošle do grafické karty. Druhým způsobem, použitým v Xgl, je otevřít okno a v něm prostřednictvím OpenGL knihovny posílat příkazy přímo grafické kartě. Nepřímý způsob akcelerace funguje úplně stejně jako X server. Navíc to umožňuje zachytit proud OpenGL příkazů a vytvořit z něj texturu. To umožňuje kompozitním správcům, aby pracovaly s běžným X serverem (pokud má rozšíření GLX).

Protože Xgl i AIGLX dělají v konečném důsledku totéž, lidé se logicky ptají na vztah těchto dvou technologií. Vývojáři Fedory odpovídají, že vzhledem k tomu, že bylo Xgl podstatnou část doby vyvíjeno uzavřeně, nebylo možné, aby vývojáři mohli spolupracovat. Navíc si mnoho vývojářů Xorg myslí, že cesta tvorby speciálního X serveru je špatná. Možná i proto si AIGLX našlo cestu do Xorg 7.1, jehož je součástí. To, co je podstatné pro uživatele, je fakt, že jak s Xgl, tak i s AIGLX je možné vychutnávat efekty, které kompozitní správce nabízí. Následující text se ovšem zabývá výhradně kompozitním správcem Beryl, který používá technologii AIGLX.

Pokud vás zajímá, kde se vzaly diamanty v názvu tohoto článku, potom vězte, že beryl je nerost, který obsahuje příměs berilia. Z berylu se údajně vyráběla oční skla a údajně tak dal název dnešním brýlím. Vyskytuje se v několika variantách - akvamarín (světlemodrý), heliodor (žlutý), morganit (růžový) a nakonec smaragd (zelený). No a anglicky se smaragd nazývá emerald.

Co umí kompozitní správce oken

Nejprve si asi všimneme jiné dekorace oken a průhledného titulkového pruhu. Po potáhnutí okna nás čeká “gumový” efekt, kdy se okno začne deformovat, jako by bylo z velice ohebného materiálu. Díky OpenGL akceleraci je posun oken naprosto plynulý, včetně obsahu okna, což je věc, se kterou jsem měl pod X serverem problémy.

Při maximalizaci se navíc efektně “přisaje” k okrajům plochy a pokud je chceme posunout, uvidíme, že se chvíli deformuje a až po nějaké chvilce se pustí. Okno po odtrhnutí zároveň zmenší svojí velikost, což je chování, které mi příliš nevyhovuje.

Rovněž maximalizace a minimalizace oken, jejich vytvoření nebo zavření, případně získání fokusu byla obohaceno o grafické efekty. Můžete si vybrat z následujících:

• None - žádný efekt;
• Magic Lamp 1 - okno se objevuje jako džin z Aladinovy lampy;
• Magic Lamp 2 - varianta předcházejícího;
• Zoom - okno se postupně zmenšuje/zvětšuje;
• Sidekick - okno začne rotovat, jako by někdo vrazil do jeho hrany;
• Dream - okno se zavlní a postupně průhlední, až nakonec zmizí;
• Wave - okno se zavlní a potom zmizí (jediný povolený efekt pro fokus).

Další výraznou změnou je to, že se počet ploch smrskne na jednu. Na jednu, která je rozprostřena na 4 stranách krychle. To znamená, že správce ploch zobrazuje pouze jednu plochu, na liště programů jsou zobrazeny všechny, i přes nastavení zobrazovat okna z jedné plochy. Krychle je ovšem velice efektním prvkem. Pomocí kolečka myši nebo klávesových zkratek [Ctrl+Alt+šipka] jsme schopni se mezi nimi přepínat. Případně stačí přetáhnout okno na jinou stranu krychle. Pokud stiskneme šipku nahoru nebo dolů, dostaneme se na nevyužitelnou horní či spodní stranu, kde je pouze obrázek diamantu.

Klávesová zkratka [Ctrl+Alt+PgDn] nás od krychle oddálí a zobrazí v rovině tři její strany a to tak dlouho, dokud budeme držet klávesy [Ctrl+Alt]. Pro přepnutí na jinou plochu pak stačí ještě stisknout šipku doleva, nebo doprava. Zde nefungují šipky nahoru a dolů. Zatím není možné počet stran rozšířit.

Samozřejmostí je také plná podpora průhlednosti. To se netýká pouze poloprůhledných titulkových lišt oken, ale i celých oken. Na rozdíl od pseudoprůhlednosti, se kterou jsme se mohli setkat doteď (příkladem může být aplikace Yakuake), je plná průhlednost něco zcela jiného. Jednak není řešená na aplikační úrovni, chová se realisticky a navíc ji neprovádí procesor, ale GPU grafické karty. Průhlednost se dá nastavit stiskem klávesy [Alt+kolečko myši]. Stiskem klávesy [Ctrl] naopak zmizí barvy a my uvidíme okno černobíle. Přiznám se, že opodstatnění tohoto efektu jsem nepochopil.

Stínování je další výraznou změnou aplikace. Menu, titulky, no prostě všechno má stín, který ovšem vypadá lépe než ten dosavadní.

Mac OS X přinesl mimo jiného revoluční novinku s názvem Exposé. Jedná se o schopnost přeskládat všechna okna tak, aby se vešla na jednu plochu. Uživatel si pak stiskem vybere, kterou chce používat. Už před akcelerovaným desktopem existovaly náhražky jako třeba Komposé, ale ty rozhodně nedosahovaly rychlosti a použitelnosti originálu. Ovšem dnes je možné si tuto funkci “vychutnat” i na linuxovém desktopu. Existují tři typy této funkce, které se aktivují přesunutím myši do jednoho z rohů aplikace (nebo klávesovou zkratkou).

Zobrazení oken ze všech stran se aktivuje klávesou [F8], nebo v levém dolním rohu.

Okna z aktuální strany zobrazíme najetím do pravého horního rohu, nebo stiskem [F9].

Také si můžeme nechat vycentrovat aktuální okno a ostatní odsunout do pozadí, což zařídíme v levém horním rohu, nebo klávesou [F7].

Java aplikace. Na kartě Intel se člověk může setkat s tím, že se mu nezobrazují aplikace napsané v Javě. Řešením je nastavit proměnnou AWT_TOOLKIT na hodnotu MToolkit (export AWT_TOOLKIT=MToolkit). GLX_EXT_texture_from_pixmap je další možností, kterou nabízejí ovladače karet nVidia. Jedná se o rozšíření OpenGL, které umožňuje zachycení proudu OpenGL příkazů do textury, která se nakonec renderuje. Technicky umožní použít buffery barev jak pro rendering, tak pro texturování (čímž se podobá WGL_ARB_render_texture). Momentálně se týká pouze karet nVidia s poslední verzí ovladačů.

Velice užitečnou funkcí je zoom. Toto X serveru chybělo poměrně dlouho, protože aplikace xmag se s lupou ze systému Windows nemůže vůbec srovnávat. Dnes ovšem systém nabízí plnou podporu zoomování, a to přes klávesy [Super+kolečko myši]. Klávesa [Super] bývá často namapována na Windows klávesu.

Mezi další zajímavé funkce patří například způsob, jakým jsou neaktivní okna odsunuta do pozadí, různé polohy v kostce (vně a uvnitř) a další spousta grafických “blbinek”.

Emerald

S kompozitním manažerem Beryl je úzce spjat také Emerald theme engine, který má na “svědomí” vykreslování dekorací oken a výrazně se podílí na vzhledu celého desktopu. Ve světě unixu je poněkud nezvyklé mít správce oken rozdělený na dvě aplikace, na druhou stranu vývojářům toto rozdělení pomáhá při vývoji. Navíc je Emerald náhradou za gnome-window-decorator, jedná se o další odstranění závislosti na GNOME, po které mnozí lidé marně volali u Novellu.

Aby to nebylo tak jednoduché, Emerald odděluje vzhled (themes) a frame engine, které je možné libovolně kombinovat. Navíc je vše plně a jednoduše nastavitelné, takže si hračičkové mohou vyhrát do sytosti.

Po přibližně týdnu používání Berylu jsem docela spokojený. Eye-candy efekty sice po čase omrzí a zdržují, ale jsou i věci, které jsou užitečné a na které si člověk zvykne (průhlednost, Exposé nebo plynulé přesuny oken).

Mezi nevýhody patří přílišná syrovost aplikace, i když od verze 0.1 se nedají čekat zázraky. Nejméně stabilní část programu je pravděpodobně Emerald theme engine, ale ani samotný beryl nedokázal “rozchodit” spoustu nastavení. Navíc bylo nutné přidat Beryl do seznamu aplikací, navíc po spuštění správcem relací KDE se nikdy nerozběhl Emerald a bylo jej nutné spouštět ručně z aplikace beryl-manager. Pochopitelně neexistuje žádná integrace s mým používaným prostředí a Beryl navíc používá některé oblíbené klávesové zkratky (v důsledku čehož např. v Midnight Commanderu nefungují [F7]-[F9], Beryl je odchytne dřív). Další potíž jsem zaznamenal s OpenGL aplikacemi, které pod mojí grafickou kartou nefungovaly a s přehrávání videa, kdy nepracovaly efekty. Také OpenOffice.org je z tohoto hlediska docela problematický software.

Nicméně, graficky vypadá desktop skvěle. Veškeré efekty zaujmou spoustu uživatelů více než suché vysvětlování systému práv anebo skvělého plánovače v jádře se složitostí O(1), takže jediné, na co se čeká, je integrace do stávajícího prostředí (zde má momentálně GNOME navrch) a také na další užitečné způsoby ovládání desktopu.

Další v řadě live distribucí Linuxu, které najdete na netu je MCNLive 2007 s kódovým označením VirtualCity. Jde o odlehčené live CD Mandriva Linuxu postavené na aktualizované verzi 2007. Od toho se liší především výběrem softwaru a možností jednoduchého klonování celého Linuxu na USB flashdisk. MCNLive se snaží být hodně minimalistickou distribucí, díky čemuž je svižné i na starších počítačích. Pro naše čtenáře jsme připravili speciální verzi s vylepšenou softwarovou výbavou a hlavně s českou lokalizací.
Internet http://www.mcnlive.org
Internet http://www.mandrivalinux.cz
Linux
plná verze 430 MB
česky, anglicky zdarma
Příprava a spuštění

MCNLive naleznete na DVD ve formě ISO obrazu podobně jako v minulém čísle Mandriva One. Obraz je potřeba vypálit na CD pomocí některého vypalovacího programu, např. Nero, CDBurnerXP apod. Vypálit jej musíte jako ?obraz CD? ? v menu svého vypalovacího softwaru využijte funkci s podobným názvem. Po vypálení stačí restartovat počítač s médiem v mechanice a počkat, než se MCNLive spustí. Po chvíli ? start trvá na běžných počítačích zhruba minutu ? naběhne přímo pracovní prostředí. Systém automaticky přihlásí uživatele guest a nevyžaduje žádné další informace. Pokud je v počítači přítomná grafická karta nVidia, je nutné v průběhu bootování odmáčknout Enter (v pauze, kdy počítač čeká na instalaci ovladačů).

Hardwarové požadavky

MCNLive obsahuje podporu pro většinu běžného hardwaru. Není nutno instalovat další speciální ovladače a hardware poběží vždy alespoň v kompatibilním režimu. Můžete jej bez obav použít na 32bitovém i 64bitovém počítači. Detekce hardwaru probíhá zcela automaticky při startu systému a není třeba nic nastavovat. V případě problémů se spuštěním je možné použít některé speciální parametry zadávané při startu systému, viz nápovědu na startovací obrazovce.

Základní potřebou live CD je operační paměť, u které platí čím více, tím lépe. Máte-li jí dostatek (více než 512 MB), můžete zkusit nakopírování obsahu CD do paměti pomocí parametru copy2ram. Systém pak bude při práci daleko svižnější. Po startu stačí zmáčknout klávesu F1, zadat livecd copy2ram a stisknout klávesu Enter.
Aplikační vybavení

MCNLive VirtualCity je založeno na aktualizovaném Mandriva Linuxu 2007. Na médiu najdete pracovní prostředí KDE 3.5.4 a mnoho KDE aplikací včetně kancelářského balíku KOffice.

Přítomen je webový prohlížeč Opera ve verzi 9.10, souborový manažer Krusader, Skype, Kopete a další. Samozřejmostí je přehrávač MP3 souborů Amarok, videopřehrávač KMplayer, vypalovací program K3B a další programy pro práci s fotografiemi, audiem i videem. Nejlepší bude, když si vyzkoušíte programy sami - softwarová výbava je opravdu bohatá a je přístupná přes hlavní menu ukryté pod hvězdičkou vlevo dole, jak ukazuje první obrázek. Na obrázcích je vidět také prohlížeč Opera.
Některá nastavení systému

Jak jsem již uvedl, základní nastavení včetně detekce hardwaru provede váš systém automaticky při startu. Další nastavení je možné provádět pomocí položky Systém->Nastavit váš počítač v hlavním menu systému, která spustí Ovládací Centrum Mandriva Linuxu. Heslo uživatele root je také root. MCNLive podporuje populární 3D desktop, který lze zapnout pomocí ikony ?3D? na ploše. Ovšem tuto funkci lze momentálně využít pouze s podporovanými grafickými kartami ATi a Intel. V MCNLive si můžete provádět vlastní úpravy včetně instalace další softwaru, ale po restartu bude systém v původním stavu.

MCNLive obsahuje také slovenskou lokalizaci. Přepnutí do slovenštiny je potřeba provést dvěma kroky. Nejdříve vyberte v Ovládacím centru Madriva položku Systém->Výběr jazyka a tam nastavte slovenštinu. Dále se musí nastavit slovenský jazyk pro pracovní prostředí: z hlavního menu spusťte Systém->Nastavení->Ovládací centrum, pak vyberte Místní zvyklosti->Země a opět nastavte slovenštinu. Aby byly změny platné ve všech programech, musíte se odhlásit a znovu přihlásit (účet guest, heslo guest).
Instalace na pevný disk

Přestože jde o Live CD, je možné nainstalovat systém na disk. Z hlavního menu systému vyberte MCNLive->Instalace na harddisk a spustí se průvodce instalací. Toho jsme si popsali už v minulém čísle u Mandriva One a nebudu se jím proto příliš zabývat. S jeho pomocí je systém naklonován na disk během chvilky.

MCNLive má již v systému nastaveny všechny oficiální zdroje softwaru včetně aktualizací a dále populární neoficiální zdroj PLF, takže můžete do systému velmi jednoduše instalovat další aplikace. V nastavených zdrojích softwaru najdete několik tisíc programů a her na vyzkoušení.
Klonování na USB

Zajímavou vlastností MCNLive je klonování na USB disk. Můžete tak mít neustále při ruce slušně vybavenou distribuci Linuxu. Klonování na USB disk se spouští z hlavního menu položkou MCNLive->Vytvořit LiveUSB. Po zadání hesla root se objeví jednoduchý průvodce. Pokračovat můžete klepnutím na OK, dále vyberte USB zařízení a opět pokračujte pomocí OK. Následovat bude klonování, které potrvá maximálně několik minut. Při dalším startu počítače už můžete MCNLive spustit z USB disku, ovšem nezapomeňte tuto možnost povolit v BIOSu počítače.

Požadavky na USB disk nejsou nijak velké: musí mít oddíl windows ? VFAT ? a na něm minimálně 450MB volného místa. Jediné, na čem se můžete při klonování zarazit, je výběr USB zařízení v případě, že jich nástroj na klonování najde více. Pomoc je jednoduchá. Ihned poté co připojíte USB disk k počítači se objeví dialog, co s ním chcete udělat. Nechte si zobrazit obsah média v novém okně a v horním řádku se objeví informace o jeho zařízení (např. media:/dev/sdb1). Stejné zařízení (sdb) pak vyberte při klonování.
Další zdroje informací

Další informace najdete na domovské stránce projektu: www.mcnlive.org. Dotazy k distribuci lze pokládat i na webu www.mandrivalinux.cz. Kdybyste si nevěděli rady s některými aplikacemi nebo nastavením, můžete použít volně dostupnou dokumentaci k Mandriva Linuxu 2007 CZ z adresy www.mandrivalinux.cz/dokumentace. Najdete v ní také spoustu tipů pro nastavení systému, ovládání aplikací a podobně.