Problém nastává v situaci, kdy je na webu užit externí Java Script, Google Analitics a na stejné stránce pak i video z Youtube. Dojde k vyhození chybové hlášky o “nekorektním JS” a znefunkčnění dané stránky.

Tento problém mnoha lidem vězel v žaludku, a nevěděli jak jej odstranit, a ani teď tento problém není vyřešen. Po konzultaci s techniky Googlu jsme zjistili, že bude opravdu obtížné problém zcela opravit a tak je prozatimním řešením opravdu jen odstranění jedné ze služeb.

Pokud jste přišli na nějaké alternativní řešení, budeme rádi pokud se o něj podělíte s ostatními.

Share-Rapid:  Share-Rapid.cz

Fórum se soubory:  Fórum

WordPress

Systém WordPress je známý lehkým a pohodlným způsobem přidávání obsahu. Jeho textový editor TinyMCE je podobný Office Wordu od společnosti Microsoft, pokud tedy s tímto software máte zkušenosti, bude pro Vás editace obsahu o to jednodušší. WordPress je neplacený a jeho strukturu si jakkoliv můžete upravit ke svým účelům. WordPress můžete stahovat z oficiální stránky www.wordpress.org nebo si stahnout českou verzi z www.acci.cz/wordpress

Drupal CMS

Redakční systém Drupal bude nejvíce známý Linuxové komunitě, protože Drupal býval výhradou Linuxu. Ale nyní ho můžete provozovat na každém serveru podporující nejnovější PHP. CMS Drupal má již více členitou administraci, takže se moc nehodí pro ty, co nemají žádné zkušenosti s redakčními systémy. Více informací a stažení naleznete na www.drupal.cz

RS2

Název říká vše. Jednoduchý redakční systém vhodný pro Web 2.0. Tento systém doporučujeme pro všechny kategorie. Od začátečníků přes bloggery po profesionální webmastery. Systém je vyvíjen v Českém jazyce, proto se nesetkáte s anglickými hláškami typu “Invalid Command”. Všechny informace o systému naleznete na www.rs.reality-show.net

Máte zkušenosti s dalšími CMS? Chcete o nich psát? Neváhejte a přidejte se do redakce, kontaktujte nás na adrese redakce@i-extra.net

Tip .:

Hledáte všemožné knihy z oboru IT? Naštivte Zoner Press

Chcete zde mít svůj tip?

Nemá cenu se zde dlouze rozepisovat proč tomu tak je, jak to funguje a jak je to možné, Vás zajímá zejména hmotný a jasný výsledek, a tak jednoduše přidejte za adresu videa toto: &fmt=18

Video po úpravě:

Původní video:

Blogy a weby na serverech Estranky a WebGarden|Zone mají spoustu věcí jen zkopírovaných. Kdybyste se koukli na stránky toho jedince na WGZ, pochopili byste o čem mluvím.

Celý web nacpaný informacemi, které jsou k tématu. Báječný rozhled, člověk najde vše, co potřebuje. Pak ale zjistíte, že úplně to samé jste vymýšleli a psali třeba Vy, pro jiný, kvalitnější, web a on jen sklízí úspěchy za Vaší práci. Pod články je většinou - u těch horších webů - jméno vlastníka stránek a žádné poděkování. U jiných webů je tam malinkým písmenkem uveden zdroj. Jen málo webů dokáže uvést zdroj úplně normálně.

Už několik kvalitních webů rozjelo útoky proti tzv. “Kopírákům”. Ale někteří si říct nenechali a kopírují dál. Tak si dejte pozor, majitelé internetových stránek, možná že někdy narazíte na web, kde najdete svůj vlastní článek s nepřehlédnutelným podpisem někoho úplně cizího.

Úspěch IE tkví v jedinném. Je součástí dle mého názoru kvalitního operačního systému. A tento operační systém je samozřejmě nejrozšířenější a hlavně jej užívají i lidé počítače méně znalí. Troufám si říci, že minimálně třetina uživatelů internetu ani netuší, že něco jako jiný browser existuje, takže je pro ně IE jedinou volbou. Někteří lidé jsou jen líní nainstalovat prohlížeč jiný, jiní si hůře zvykají na změnu. Každopádně za úspěchem tohoto prohlížeče není jen jeho kvalita.

Máme tu jiné alternativy. Mou milovanou Operu a Mozillu Firefox.
Opera je velmi rychlý, praktický, není potřeba instalovat mnoho pluginů jako do FF, vše je v základní výbavě.

Firefox je bohužel pomalý, ale praktický prohlížeč s příjemným prostředím. Jak již bylo zmíněno - je potřeba instalace pluginů pokud chcete mít nadstandart.

Internet explorer není zas tak špatný prohlížeč, bohužel přišel pozdě. IE 6 byl maximálně nedostačující, pomalý a nepraktický. Noční můra webmásterů. Optimalizovat stránky do IE 6 a zároveň do jiných prohlížečů dalo dvakrát více práce než to optimalizovat jen do Opery a FF.

Mám mnoho přátel a z nich několik profesionálních webmasterů. Ani jeden z nich nehodnotí IE kladně.
Proč bylo založeno několik internetových peticí proti IE?
Víte, že IE v různých testech rychlosti na plné čáře prohrává za Operou? (viz. test magazínu CHIP)
A proč je známo něco jako “css hacky”, které pomáhají optimalizovat web do IE?
A proč některé weby nejsou úmyslně zapnout v IE? (jako např. http://darsain.net/, no jen si to zkuste. Už při pohledu na webové práce lze poznat, že autor webu není nějaký pubertální blbeček).
Co tím chci říci? Webový prohlížeč je částečně subjektivní věc. Opravdu minimum lidí má jiný prohlížeč než IE jen proto, aby měli pocit vyjmečnosti jak to tvrdí admin tohoto webu. Na Linux si instalují IE pouze webmasteři, kteří potřebují vidět svůj web, aby věděli jak moc se jim rozsypal
Jednoduše řečeno - většina počítačů a internetu znalejších lidí IE nepoužívá. Mají pro to své důvody, stejně jako uživatelé IE.

Upozornění: článek byl psán v afektu po velmi dlouhém odlaďování webu do různých verzí IE!

Navýšení prostoru a zobrazování reklamy, to bohužel nijak ovlivnit neumím, ale našel jsem způsob, jak si nastavit jakkýkoliv vzhled, který chcete bez toho, abyste utratili jediný kredit. Chyba systému WGZ spočívá v naprosté jistotě, že nikdo s větší znalostí CSS nebo vůbec funkcí webů samotných, by jejich služby nevyužil. Já sám ale pracuji jako hlavní grafik na několika www, používajících WGZ a tak mám k jejich systému přístup. Oni, jako velkorysí, dávají své vymakané vzhledy na okouknutí.

Spousta amatérů tyto vzhledy okukují a vzdychají, proč jen oni nemohou mít takové stránky bez placení… Řešení je až příliš jednoduché. Příklad stránky totiž má svůj zdrojový kód

A v tom zdrojovém kódě mají odkaz na CSS, které si máte koupit. Ale my jsme filutové, my víme jak na to.

 Když onen odkaz zkopírujete do adresy prohlížeče, otevře se vám automaticky soubor CSS.

WGZ je ještě natolik tolerantní, že svým zákazníkům dává možnost úpravy CSS jejich šablony a proto není nic jednoduššího, než toto CSS zkopírovat z poznámkového bloku, vymazat CSS, které bylo v sekci Editace CSS v administraci a vložit kód, který jsme zkopírovali. Uložíme a PRESTO!! Máme vzhled webu bez jakkéhokoliv placení.

Není WGZ úžasně jednoduché?

Rád bych upozornil na chyby, které někteří děláte a pak na mě máte hloupé a zbytečné otázky. Důležité a nejproblémovější části jsem v návodu vyznačil. 

Zde bych Vám chtěl uvést další článek, který jsem našel na zaprášených lejstrech na poličce z minulého roku .

Jak funguje internet?

Spojení sítí

Internet vznikl spojením mnoha menších sítí. V každé síti existuje jeden či více hlavních počítačů, na kterých se ukládají data a ze kterých se spouštějí aplikace. Takovýto počítač se nazývá server (od slova serve = sloužit). V Internetu se těmto počítačům častěji říká Internet host (hostitelský počítač) a přístup na něj bývá zpravidla otevřený pro všechny uživatelé Internetu. Druhým typem počítačů v sítí jsou jednotlivé pracovní stanice (Internet client computer - klientský počítač), které jsou všechny napojeny na svůj server. Pro uživatele, který má oprávnění je pak vcelku jedno, na které stanici pracuje, neboť data i aplikace jsou uloženy právě na centrálním serveru.

Protokoly

Neméně důležité je to, jakým způsobem jsou všechny počítače propojeny. V internetu najdete snad všechny typy drátových i bezdrátových propojení, a stejně tak i pestrý inventář počítačů a jejich operačních systémů. Aby se všechny tyto počítače mezi sebou navzájem domluvily, musí používat stejný jazyk a ten se v počítačové mluvě nazývá protokol. V internetu existují postupně 3 vrstvy protokolů, přičemž uživatel zavadí jen okrajově o ten poslední z nich. Prvý se nazývá TCP (Transmission Control Protocol) - protokol pro řízení přenosu a ten zajišťuje správnou cestu pro tok dat a zároveň je porcuje na malé balíčky - pakety. Druhý - IP (Internet Protocol) má na starosti, aby se dostali všechny balíčky dat na správné místo ve správném pořadí a tam se opět poskládaly. Tyto dva protokoly se většinou spojují do názvu TCP/IP a jsou kromě internetu i jádrem operačního systému UNIX. Poslední protokol se jmenuje aplikační protokol (Aplication Protocol) a ten je specifický pro jednotlivé služby internetu - příkladem nechť jsou HTTP (HyperText Transfer Protocol), používaný ve WWW nebo FTP (File Transfer Protocol) pro přenos souborů po internetu.

Číselné adresy

K bezchybné funkci Internetu je nutné, aby měl každý počítač svoji jednoznačnou adresu. Protože počítače rozumí lépe číslům než písmenům, bylo určeno, že každý počítač bude mít přidělenou 32bitovou adresu. Zapisuje se ve tvaru čtyř desítkových čísel v rozsahu od 0 do 255. Oddělenými tečkami. Tato čísla se nazývají IP adresa. Příkladem může být IP adresa počítače:
194.196.250.65
Ne vždy má počítač svou IP adresu. Většina poskytovatelů připojení na Internet přiděluje svým zákazníkům, kteří se připojují přes telefonní linku, IP adresu dynamicky v okamžiku připojení. Těmto adresám se říká dynamické IP adresy.

Jmenné adresy
Je téměř nadlidský úkol zapamatovat si třeba jen deset takových IP adres. Navíc si představte situaci, kdyby se některá oblíbená Internetová služba přestěhovala na jiný počítač. Všichni potencionální uživatelé by museli vypátrat její novou číselnou adresu.
To byly hlavní důvody pro zavedení služby DNS (Domain Name Service), která umožňuje přiřadit každé číselné adrese jmenný pseudonym ve tvaru několika slov oddělenými tečkami. Příkladem může být jmenná adresa http://www.gender.cz/ (jmenná adresa pro počítač s IP adresou 194.196.250.2). Největším kladem systému doménových jmen je jeho hierarchičnost.

Počítačová síť je propojení skupiny počítačů a dalších zařízení (např. tiskáren, terminálů, atd.), které umožňuje těmto zařízením vzájemně komunikovat. Počítačová síť umožňuje uživatelům připojených počítačů sdílet některé technické prostředky (např. tiskárny, disky, modemy, vzdálené počítače apod.) a vzájemně spolu komunikovat posíláním zpráv, souborů nebo interaktivně, umožňuje sdílení a výměnu dat.

Rozsah sítě z pohledu velikosti může sahat od jedné místnosti až po celosvětové sítě.

Hlavní výhody vzájemného propojování počítačů do sítí:

1. Možnost výměny dat mezi účastníky - hlavně možnost vyměňovat si data v reálném čase = sdílení.

2. Možnost napojení k dalšímu zařízení.

3. Ve všech sítích je možno sdílet některé vyhrazené periférie jako tzv. síťové (tiskárna, CD-ROM mechanika, zálohovací jednotky apod.).

4. Síť zvyšuje bezpečnost uložení dat - v síti je možno uchovávat cenná data duplicitně a data lze efektivně centrálně archivovat.

Složky počítačových sítí

počítače, propojení (kabely, modem …), síťová nebo fax-modemová karta (rozhraní mezi počítačem a sítí), software - síťový operační systém (Novell, Unix, Win2000, NT) + síťové aplikační programy (elektronická pošta, některé databáze)

Sítě LAN (Local Area Network)

Pokrývá-li počítačová síť jen menší omezenou oblast, například jednu budovu nebo určitou organizaci, nazývá se místní počítačová síť.

Místní počítačové sítě se používají zejména k následujícím účelům:

• Sdílení různých hardwarových prostředků, například disků, tiskáren a modemů mezi jednotlivými počítači připojenými k síti a tím i mezi uživateli těchto počítačů.

• Sdílení programového vybavení a dat. Prostřednictvím sdílení disků mezi počítači mohou uživatelé více počítačů pracovat současně s programovým vybavením a daty uloženými na vzdálených discích (fyzicky umístěných v jiných počítačích než v počítači, u kterého uživatel právě pracuje).

• Komunikace mezi uživateli. Pomocí vhodného programového vybavení si mohou uživatelé počítačů připojených k síti posílat navzájem zprávy a dopisy elektronickou poštou, popř. spolu přímo komunikovat.

• Komunikace do rozlehlé počítačové sítě. Je-li místní počítačová síť spojena s rozlehlou počítačovou sítí, například se sítí Internet, mohou uživatelé místní sítě komunikovat prostřednictvím elektronické pošty s uživateli celé sítě Internet a případně i využívat dalších služeb této sítě.

Vztah komunikujících počítačů

Přesněji než o vztahu komunikujících počítačů bychom měli mluvit o vzájemném vztahu spolu komunikujících entit - softwarových modulů plnících v síti určitý úkol. V jedné síti totiž mohou mezi různými počítači existovat současně různé typy níže uvedených vztahů.

Klient-server je vztah, kdy jedna entita, která je serverem, poskytuje určité služby jiné entitě, která je klientem. Příkladem použití tohoto vztahu je sdílení souborů mezi počítači. Tzv. souborový server (fileserver) poskytuje soubory uložené na svých discích jiným počítačům - klientům. Klient serveru ovšem soubory poskytovat nemůže, jde o asymetrický vztah. Serverů může ovšem být v síti více. Navíc některé typy souborových serverů (například NFS) umožňují, aby jeden počítač pracoval pro některé počítače jako server a současně byl klientem jiného serveru.

U sítí s architekturou client-server se některé počítače (servery) používají především pro správu počítačové sítě. Takový server může být vyhrazený, či nevyhrazený (dedicated, nondedicated), což znamená, že může nebo nemůže být používán i jako běžná pracovní stanice.

Sítě s architekturou client-server jsou obvykle dražší a náročnější na instalaci a údržbu než sítě peer-to-peer. Na druhou stranu umožňují připojení většího počtu uživatelů a provozování podstatně většího počtu služeb. Sítě s architekturou client-server může řídit i větší počet serverů postavených na stejnou úroveň. Kapacita a velikost takové sítě je pak teoreticky neomezená.

Peer-to-peer je vztah, kdy si jednotlivé entity poskytují určitou službu navzájem - vztah je tedy symetrický. Vztah peer-to-peer může také existovat například mezi programy, starajícími se o synchronizaci času na jednotlivých počítačích v síti.

U sítě s architekturou peer-to-peer neexistuje žádný řídící počítač, či centrum sítě. Síť má horizontální strukturu a všechny stanice do ní připojené jsou na stejné úrovni. Síťový software pak umožňuje zpřístupnění některých prostředků jedné stanice i stanicím ostatním.

Architektura peer-to-peer se obvykle používá v sítích LAN menšího rozsahu, kde by nebylo efektivní vyhrazovat jeden či více počítačů pouze pro samotnou správu sítě. Výhodou sítí peer-to-peer oproti sítím client-server je menší pořizovací cena a snadnější instalace a údržba. Nevýhodou je nemožnost propojení většího počtu uživatelů, či provozování složitějších a náročnějších síťových služeb. Zvláštním případem počítačových sítí, které lze též považovat za sítě s architekturou peer-to-peer, jsou rozsáhlé počítačové sítě WAN.

Fyzická topologie sítí

Základní dělení je trojí: sběrnicová, hvězdicová a kruhová

Sběrnicová (Bus)

• jde o uspořádání, kdy jednotlivé uzly jsou napojeny na jednu sběrnici, která vede od jednoho prvku k druhému a na koncích je ukončena terminátory.

• použití především u menších sítí

Hvězdicová

• potřeba zařízení, které se jmenuje HUB (česky rozbočovač) - z každého počítače do něho jdou informace

• nutnost serveru - v konečném výsledku zajišťuje komunikaci mezi jednotlivými stanicemi a zajišťuje používání síťového softwaru a technické prostředky

• větší rychlost přenosu

• při poruše jednoho úseku nebo počítače nejsou další počítače ohroženy

• nevýhodou je citlivost na poruchu centrálního místa

Kruhová

• jednotlivé prvky sítě jsou uspořádány do kruhu; každý může zastávat úlohu serveru (všechny počítače jsou si rovny)

• nejkvalitnější systém - signál se nemůže ?srazit? ? nejnáročnější

• z počítače vedeny dva kabely - kabel který doručují informace a kabel který přináší informace

Sítě WAN (Wide Area Network)

Pokrývá-li počítačová síť větší oblast (například celé město, stát nebo skupinu států), nazývá se rozlehlá počítačová síť - Wide Area Network (WAN). Taková síť je obvykle tvořena propojením místních počítačových sítí vybudovaných v jednotlivých organizacích. Sdílení technických prostředků (např. tiskáren, modemů, apod.) mezi uživateli se s výjimkou sdílení vzdálených počítačů provádí obvykle jen v rámci místních počítačových sítí. Rozlehlé počítačové sítě se používají spíše k vzájemné komunikaci uživatelů a v poslední době ve stále vzrůstající míře také k výměně informací. Každý uživatel může se sítí pracovat jednak jako producent informaci tím, že informace, které vytvořil a které by mohly být užitečné pro jiné uživatele, zpřístupní prostřednictvím některé síťové služby a jednak jako konzument informací tím, že vyhledává a používá informace poskytnuté jinými uživateli. Prostřednictvím počítačové sítě je možné realizovat i mnohé komerční služby, například objednávání knih, vyřizování předplatného časopisů, ale i velké podnikové transakce.

Nejprve bych zmínil v číslech, jaký podíl trhu mají jednotlivé prohlížeče:

Internet Explorer: 70%

FireFox: 25%

Safari: 3%

Opera: 2%

Bohužel tyto nepěkná čísla Nám ukazují, že využití alternativních prohlížečů ve Windows ani zdaleka nekonkuruje defaultnímu MS prohlížeči - IE.

Ihned po vydání Safari 3 Beta pro Windows se ztrhla opět Vášnivá diskuze o jeho bezpečnosti, stabilitě a konkurence-schopnosti ostatním prohlížečům. Byly zde ale nalezeny Vážné nedostatky, co se bezpečnosti a rychlosti týká. Tento browser měl velkou výhodu pro uživatele ,,maců” kteří si nainstalovali zároveň OS X a Windows, teď mohou surfovat ve známém prostředí. Kromě toho engine browseru umožňuje programátorům vyvýjet aplikace pro iPhone přímo ve Windows.

Máte Windows? Proč (ne)přejít na Safari:

   Prozatím není žádný důvod, proč na Safari přecházet, mnohým se může líbit jeho bleskový start, kvalitně konstruované funkční i grafické prostředí. Apple zde opět vsadil na použitelnost a eleganci. Naproti tomu je samotné surfování velice špatné, časté padání načítajících webů lze snad přiřadit prozatím beta verzi, ale to, že při běhu pod neanglickým operačním systémem vůbec nezobrazuje texty psané tučné nebo kurzívou je naprosto katastrofální. Není tedy divu že stránky načítá oproti konkurenci bleskurychle. Bezpečnostní chyby a mezery jsou v něm neakceptovatelné. Hned čtyři útoky typu -Denial of service- mohou zapříčinit kolabs prohlížeče. Další chyba v -remote execution- vkládá hackerům do rukou celkový přístup do počítače uživatele. Apple rychle zareagoval a chyby v krátké době opravil, ale i v nejnovější verzi najdete mezery, které mohou být více jak nebezpečné.

Numion Stopwatch: 4,95 s

Java: 16 192 bodů

Bezpečnost: Kritické mezery

ACID-2: Uspěl

Microsoft předčasně udělal větší rozruh okolo IE7 než byl vůbec potřeba. Ačkoliv funkčně konkurenci alespoň částečně dohnal (záložky), tak ještě ani zdaleka není moc konkurence schopný co se bezpečnosti týče. I když jako první zavedl Phishingový filtr, zapomněl opravit mnohé další mezery, které jsou velmi nebezpečné pro uživatele. Některé chyby byly opraveny v interpretaci CSS, ale pořád neexistuje podpora CSS2 a v testování ACID-2 jako jediný neuspěl.

Numion Stopwatch: 4,93 s

Java: 21 759 bodů

Bezpečnost: Kritické mezery

ACID-2: Neuspěl

Co se FF týče, myslím že se nemusím moc vyjadřovat, neboť každý má na něj svůj názor a ve verzi 3 Aplha 5 se nedostalo žádných závažných změn, i nadále je využíváno algoritmů Gecko 1.9 z FF2.

Numion Stopwatch: 3,93 s

Java: 22 089 bodů

Bezpečnost: Žádné kritické mezery

ACID-2: Uspěl

Opera, jako velmi kvalitní prohlížeč, bezpečný a maximálně stabilní je - naprosto neznámá… Pouhé 2% populace využívá tohoto seriózně vypracovaného prohlížeče, který je pro FF téměř drtivou konkurencí. Jeho uživatelské možnosti a aktivní funkčnost nemají rovnoceného soupeře.

Numion Stopwatch: 4,98 s

Java: 21 889 bodů

Bezpečnost: Žádné kritické mezery

ACID-2: Uspěl

U Safari a IE je namístě obezřetnost, protože jejich mezery mohou mít dopad na váš PC. Chápejme je jako vstupní brány pro Hackery, které jsou plně otvevřeny. FireFox je velmi propracovaný a 93% webů v něm lze kvaltině zobrazit. Nejlepším řešení však zůstává Opera, která je dnes naprosto nedoceněná a bohužel úplně neznámá.

Nemůžeme opomenout jev zvaný Google-Bombing…

 Google používá algoritmus, který význam konkrétní stránky pro příslušné vyhledávání neposuzuje pouze podle jejího obsahu, ale i podle toho,  kdo a jak často na ní odkazuje z jiných stránek. Je to velmi efektivní metoda, ale má slabé místo. Lze to pochopit na jednoduchém příkladu.

   Pokud například všichni čtenáři tohoto článku dají na své www stránky frázičku ,,největší debil”, která bude odkazovat třeba na osobní stránku nějakého ministra, tak je možné, že se pak při zadání této fráze ve vyhledávači dostane osobní stránka pana ministra ve výsledcích na jedno z předních míst. A to i přesto, že na ní slova ,,největší debil” vůbec nejsou.

    To je ve stručnosti technika zvaná google-bombing, kterou mnozí používali pro zábavu, ale i z komerčních důvodů. Google Bomby jsou prý ale již minulostí.

   Podle oficiálního vyjádření Google stačilo několik úprav vyhledávacího algoritmu a následky google bomb jsou minimalizovány. To ale neznamená, že neexistují (zkuste si třeba vyhledat slova ,,namyšlenej buran”).

Dalším fenoménem je neustálý vznik nových webových stránek, který je naprosto nekontrolovatelný a teoreticky jej nelze ani omezit. Na internetu se v současnosti naléza přibližně pět miliard webových stránek a každou hodinu vznikne přibližně 25 000 dalších, nových.

   Do tohoto vzniku bohužel investovaly velký podíl systémy typu blog.cz, estranky.cz aj. Až alarmující jsou mnohdy výsledky hledání, kdy na předních pozicích jsou tzv. ,,Blogísky” pubertálních holek, které jsou naprosto zbytečné, pro uživatele internetu nemají žádný význam, překážejí kvalitním webům a v 99% jsou informace na nich převzaty z jiných, kvalitnějších webů. Tyto blogy jsou noční můrou téměř všech webmastrů, uvedeme si příklad:

   Zadáme-li si na seznamu do vyhledávání pojem ,,Hacking”, tak se nám na prvním místě objeví web ,,Mozektevidi.net” - tato informace není nijak překvapující, avšak údiv přijde až když popojedeme trochu níže, repsketive na druhé a třetí místo. Jsou zde dva blogy, z toho první je naprosto prázdný a druhý svým obsahem lze nazvat katastrofální.   

 Budu mluvit jistě za všechny webmastery když řeknu, že tyto systémy by se měli ihned zastavit.

Historie Internetu

Již začátkem 60. let v době studené války se začaly ve Spojených státech amerických objevovat myšlenky na vytvořeny sítě, která by propojovala nejdůležitější vojenské, vládní a akademické počítače a která by byla schopna přežít jaderný úder. Bylo jasné, že by to měla být síť bez centra, a měla by být schopna funkce i v případě výpadků jednotlivých uzlů.
Jen těžko lze najít časový okamžik, který by určoval začátek historie Internetu. Snad by jím mohl být rok 1957, kdy SSSR vypustil Sputnik, první umělou družici Země. Spojené státy s tímto krokem příliš nepočítaly a proto musely rychle reagovat. Jejich odezvou bylo založení Agentury pro pokročilé výzkumné projekty (ARPA - Advanced Research Project Agency) v rámci Ministerstva obrany, jejíž úkolem bylo převzetí vedoucí pozice v oblasti vědy a technologie použitelné ve vojenství.
Firma RAND Corporation dostává úkol týkající se návrhu systému komunikace jednotlivých  administrativních orgánů, který by obstál i v případě rozpoutání jaderné války. Smyslem tohoto systému mělo být zabezpečení komunikace mezi jednotlivými členy unie, městy, vojenskými základnami aj. Jako nejvhodnější bylo nakonec vybráno řešení v podobě komunikační sítě, jejíž jednotlivé uzly budou rovnocenné, tedy nebude existovat žádná centrála.
V roce 1967 byl poprvé L. G. Robertsem prezentován návrh designu sítě ARPANET, síť samotná byla založena v roce 1969. “Are you receiving this?” - první věta, která byla v srpnu 1969 poslána z University of California v Los Angeles po síti složené ze čtyř uzlů: UC Los Angeles, Stanford Research Institute, UC Santa Barbara a University of Utah v Salt Lake City.
Postupně se k internetu připojovali další instituce, především university (1971-1972). V této době byl internet čistě nekomerční záležitostí. Na jeho vybudování přispívala americká armáda a různé vládní agentury. Podnikatelé o něj ani nestáli, protože nenacházeli způsob jak jej využít. V roce 1972 byl arpanet zaveden v USA, od r. 1973 se začínají připojovat i neamerické instituce. V Evropě se nejdříve rozšířil ve Velké Británii a Norsku.
Kvůli koordinaci a shodě používaných protokolů vzniká roku 1972  InterNetworking Working Group. V roce 1982 je vyvinut TCP/IP (Transmission Control Protocol and Internet Protocol) pro ARPANET, což vedlo zároveň i k první definici ?internetu?, jakožto souboru propojených sítí. Do provozu byl TCP/IP uveden od 1. ledna 1983 a ještě dodnes používá.
Rok 1983 s sebou přinesl oddělení části sítě určené pro armádu od ARPANETu a vzniká tak samostatná síť Milnet. Samotný ARPANET samozřejmě funguje dál a začíná být využíván i jinými obory, vznikají další sítě (v USA i v ostatních zemích) pracující dle protokolu TCP/IP a ARPANET se tak stává jakýmsi centrem, páteřní sítí a v roce 1990 dostává jméno Internet.
V roce 1989 vymyslel Tim Berners-Lee nový způsob komunikace (původně pro vnitřní potřebu laboratoří CERN v Ženevě, kde pracoval) - hypertextové dokumenty. Texty, které obsahují odkazy na další dokumenty, které mohou být umístěny na jiném počítači, třeba na druhém konci světa. Díky jednoduchému a intuitivnímu ovládání se tento způsob komunikace rozšířil i za brány CERNu a dnes jej známe pod jménem World Wide Web. Zanedlouho byly k dokumentům připojeny i obrázky a vznikaly první grafické prohlížeče (Mosaic). Vzhled dokumentů byl přirozenější a umožnil ještě lepší komunikaci. Od roku 1990 se pro tuto síť standardně využívající protokolu TCP/IP začíná používat název Internet, páteřní síť přebírá organizace NSF-NET (National Science Foundation). Existence www spolu s masovým rozšířením osobních počítačů přilákala na internet miliony nových uživatelů, a tím začal být internet zajímavý i pro podnikatele.
Komerční provoz na internetu se datuje od roku 1992, kdy National Science Foundation umožnila připojení i komerčním subjektům. Roku 1992 došlo k založení společnosti zabývající se historií, vývojem, trendy a etikou Internetu. Počet hostitelských počítačů v Internetu překročil jeden milión.
 

Historie Internetu u Nás

Historie Internetu v České republice začíná až s pádem komunismu, tedy po roce 1989. Dřívější režim samozřejmě neměl v zájmu povolovat zapojování republiky do celosvětových sítí a tedy i Internetu. Ustoupivší politické bariéry byly najednou vystřídány jinými překážkami, a sice technického rázu ? jednalo se o nevhodnou komunikační infrastrukturu, tolik potřebnou pro větší rozvoj počítačových sítí. Důsledkem toho se k nám nejprve dostaly sítě, které neměly vysoké nároky na komunikační infrastrukturu a vystačily s komutovanými linkami veřejné telefonní sítě.
V květnu roku 1990 se do Československa dostává síť Eunet, která převážně propojuje unixové počítače. Až v říjnu 1990 se k nám dostává i evropská odnož sítě Bitnet ? síť EARN (European Academic and Research Network ? Evropská akademická a výzkumná síť). Listopad 1991 je považován za datum připojení Československa k Internetu. Slavnostní akt formálního k Internetu probíhá následně 13. února 1992 na ČVUT v Praze.
Další rozvoj Internetu byl omezován neexistencí vhodné komunikační struktury, proto se zrodila myšlenka vybudovat páteřní síť, která by propojila alespoň všechna tuzemská akademická střediska. Bylo rozhodnuto o vybudování dvou národních páteřních sítí s tím, že potřebné propojení (z Brna do Bratislavy) bude součástí českého projektu a slovenská strana na něj přiměřeně přispěje. Český projekt dostal název FESNET (Federal Educational and Scientific NETwork ? federální vzdělávací a výzkumná síť), ale časem (kvůli rozdělení federace) se název změnil na CESNET(Czech Educational and Scientific NETwork ? česká vzdělávací a výzkumná síť). CESNET tedy zajistil přívod Internetu do jednotlivých akademických středisek, zatímco další rozvod v příslušných městech byl vyřešen metropolitními sítěmi, které, co se financování týče, byly samostatné.