Obrazy s vysokým dynamickým rozsahem představují způsob digitálního zachycení, uložení a úpravy veškerého světelného rozsahu dané scény. Mluvíme zde o veškerém viditelném světle, od přímého slunce až po nejjemnější detaily stínů. Zpřístupněním všech těchto světel v jediném obrázku se nám otvírají dveře k obrovským příležitostem v postprocesingu. HDRI je velkým krokem; tak revolučním, jakým byl přechod od černobílých obrazů k barevným. Nebo ještě vhodnější analogie: HDRI je ve srovnání s běžným obrazem totéž, co zvuk Dolby surround ve srovnání s magnetofonovou páskou. Pokud to s fotografováním myslíte vážně, zjistíte, že obrazy s vysokým dynamickým rozsahem jsou posledním krokem, který staví digitální obraz před analogový. Letitý problém přeexponování a podexponování ? který se v analogové fotografii nikdy zcela nevyřešil ? je elegantně překlenut. HDRI posunuje proces digitálního vývoje za hranici všeho, co kdy bylo v analogové temné komoře možné. Správná expozice již není přímo na místě potřeba; stává se flexibilním parametrem, se kterým je možno se vypořádat zcela novými způsoby. Obraz HDR je jako digitální negativ na steroidy, spíše je skutečnou reprezentací scény, než pouhým fotografickým obrázkem. Dokonce můžete provést měření světelných hodnot skutečného světa v obrazu HDR. Například můžete ukázat na zeď a zjistit, že odráží sluneční světlo odpovídající svítivosti 40 000 cd/m². Ba co víc, pokud je obraz HDR panoramatický, můžete použít veškeré zachycené světlo na 3D objekty.

Obrazy s vysokým dynamickým rozsahem jsou vyvíjející se oblastí, ovšem všechno není naprosto nové. Jedná se o zralou technologii. Pouze je nedostatečně zdokumentována. Až dosud.

Před pěti lety byla zkratka HDRI velkým módním slovem ve světě počítačové grafiky (CG). Byla považována za svatý grál skutečného fotorealismu, za magické zaklínadlo, které chtěl každý použít. Začaly se objevovat zcela digitálně generované obrazy a ani profesionálové nemohli říci, zda-li byly vyfotografovány, či nikoliv. Hollywoodská studia byla těmi prvními, kdo převzal a implementoval tuto technologii, neboť jejich každodenním chlebem je šálit veřejnost a prodávat jim umělé světy jako skutečné věci. Touto dobou se HDRI stalo standardním nástrojem, dokonce i pro amatérské nadšence do 3D grafiky. Každý, včetně jeho psa, ví, jak použít obrazy HDR k tomu, aby rendering vypadal fotorealisticky. Když se dívají na bonus z natáčení u některého nejnovějšího filmového trháku a umělecký ředitel mluví o osvětlování veškeré počítačové grafiky pomocí HDRI, každý přikyvuje hlavou a mumlá si: ?No jasně? tak proto to vypadá tak skvěle.? Ovšem co je skutečně v pozadí této technologie? Jak lze obraz HDR použít jako zdroj světla? Je to přece jen obraz, ne? Jak to funguje? A můžete si sami vytvořit obraz HDR? Jak přesně by to šlo provést?

Mnoho otázek je stále nezodpovězených, dokonce i pro zasvěcence do 3D grafiky, které používají HDRI už léta. Jelikož něco používat, je něco jiného, než něčemu rozumět. Pouze pokud skutečně pochopíte podstatu HDRI, budete si schopni osvojit vlastní způsob práce s touto technologií. Bez ohledu na to, zda-li jste fotograf, 3D grafik, sazeč nebo kameraman, kniha HDRI pro fotografy a počítačové grafiky od autora Christiana Blocha vás určitě osvítí.

Úvod z knihy.

Publikace vyšla ve vydavatelství Zoner Press - www.zonerpress.cz.

Zajímavé články a ukázky k problematice HDR najdete na blogu Zoner Press - www.blog.zonerpress.cz.

Nicméně slovem droga můžeme nazvat nejen výše zmíněné, ale i činnosti, hmatatelný majetek nebo kupříkladu i věc spíše duchovní hodnoty. V průběhu života si může drogu vytvořit každý z nás, a to téměř z čehokoliv. Kdokoliv z nás si pak může ze své potřeby vlastní stimulace vytvořit drogu, ať už se jedná o hudbu, studium, práci či třeba auta aj. Osobně slovo droga využívám často, avšak v asociacích, které se nijak neslučují s návykovými látkami. Ba naopak spíše s nějakou činností, či předmětem hmotného charakteru. Ovšem pokud slovem droga obsáhneme vše výše zmíněné, nemůžeme vždy mluvit o negativním dopadu. Poukazujíce na vědecké výzkumy, však o negativních účincích nemůžeme hovořit vždy ani v případě první definice - pouze v případě některých látek. Drogy jsou často uváděny jako jeden ze základních sociálních patogenů, a to včetně tzv. společensky uznávaných drog, jakými jsou například alkohol a cigarety.

Na jejich dopad na společnost lze velmi snadno poukázat, všimněme si, že právě tyto drogy jsou častými příčinami pro kriminalitu, nezaměstnanost, a jsou i záminkami pro dnes tak časté rozvody. Typicky represivním prostředkem proti drogám lze označit média, která nás dnes a denně zavalují informacemi týkajících se této problematiky. A Jaký je pohled lidí na drogy, ve smyslu omamných látek? Pochopitelně velmi různorodý. V podstatě nejobecněji jej můžeme dělit na názor těch, kteří s podobnými látkami do styku přišli (ať už profesně, nebo jako uživatelé) a na názor skupiny těch, kteří nemají s touto problematikou žádné osobní zkušenosti a svůj názor staví pouze na obraze, který jim předkládají média. Realita je vyobrazena spíše v názoru první skupiny, která může zcela s nezastřeným a neovlivněným pohledem situaci objektivně hodnotit, setkala se s tímto problémem a vidí jak jeho aktiva, tak i pasiva.

Kolem tohoto tématu se denně točí desítky diskuzí, ať už v televizi, nebo na internetu, jakožto v hromadně sdělovacích prostředcích, tak i v zařízeních, jakými jsou například školy. Nejvíce mě iritují lidé hodnotící tuto problematiku i přes fakt, že předmět tématu nezahlídli ani z jedoucího vlaku. Slepě zastávají názor, že člověk užívající drogy je chudák, a ten kdo je brání ještě větší. Myslím, že odsuzovat drogy jako celek je přinejmenším povrchní a jedná se o náznak neznalosti. Moderní medicína dnes aktivně užívá některé z drog i při léčebných postupech. Současně však zastávám názor zpřísnění trestů za držení tvrdých drog a za jejich další distribuci, myšlence používání drog z čistě bezelstných důvodů se však nebráním.

Tomuto konceptu jsem zcela otevřen a s rostoucím počtem studií se k tomuto stanovisku jistě přikloní i víc lidí. K této problematice zastávám spíše flegmatický postoj. Neříká se nadarmo: “nehas, co tě nepálí”. K lidem, kteří se vyléčili z dlouholeté závislosti nezaujímám ani žádné obdivné stanovisko, i přes ohromné úsilí, které bezpochyby museli při léčbě vynaložit. Koneckonců jedná se čistě o jejich problém, který si zavinili zcela dobrovolně, nikdo je do užívání těchto látek nenutil a pokud jsou natolik slabými osobnostmi, že se neumějí bez drog obejít, opovrhuji jimi. Podle mě jsou drogy mediálně zveličovaným tématem, které by se mělo spíše řešit z důvodu zamezení obchodu s těmito látkami, na kterém profitují celosvětové mafie a zločinecká síť, manipulující s politikou mnoha států.