Vstal sem asi ve dvě hodiny. Napadlo mě - co teď? Nějak sem vstal a vyšel ven. Nohy mě vedly rušným ulicemi mojí poslední zastávky v Evropě. Ani nevím jak, ale dostal jsem se zrovna před dům, kde bydlela Gabi. Nějak sem se rozhlíd kolem a štěstí mi přálo.

Kapitola 14.Mami, jsem tvůj syn Nakonec sem jel vlakem. Přenocoval sem ještě jednu noc a v duchu se omlouval babičce. Hned druhej den ráno sem vyrazil na nástupiště a anglicky sem požádal o jízdenku do Hamburgu. Byl to zatím můj cíl a já nehodlal promeškat jedinou možnost potkat mojí mámu. I kdyby to měla bejt úplně cizí ženská. Projel sem přes spoustu měst, jejichž jména si ani nepamatuju.

Druhej den na cestách. Neuvěřitelný, že necelejch 500 kiláků sme se plazili už druhej den. Jet na tom skútru, tak sem tam za sedum hodin. Víte ale co je ještě víc deprimující? Že ani ten druhej den sme tam nedojeli. Projeli sme ale Berlínem. Obrovský město, v porovnání s Prahou je to stejnej obr, jako Praha proti Kadani. Projížděli sme kolem těch různejch památek, který ani neznám. Ale Standa u každý zastavil a měl půlhodinovej přednes. Deset minut kecal o tom co to je a kdy to bylo postavený a zbytek prokecal o tom, kolik holek tam sbalil a vošukal a jak. Na voběd sme se stavili v ňáký hogofogo restauraci, kde sme si se Zdendou objednali obří pizzu s česnekem, salámem a sejrem. Standa si objednal nějakou specialitu, co vypadala, smrděla a nejspíš i chutnala jako koňský hovno.

Kapitola 13. Cesta přes Německo   Schylovalo se ke konci prázdnin, netušil sem jak to bude se školou. Dodělal sem devítku a podal žádost na Gympl, ale když se neobjevim na začátku roku, co si budou myslet? Ale konec prázdnin neznamenal jenom strach ze začátku školního roku, ale i ochlazování.

Příběh na pokračování je zpátky po celoprázdninový pauze. Kdybych vám řekl, že jsem psal celý ty dva měsíce, lhal bych. Občas sem si sice škrábnul sem tam nějaký to slovo a tak mám dost materiálu na dnešní příspěvek, ale rozhodně sem nepsal denně. A tak po vyčeprávajících dvou hodinkách ve škole si můžete přečíst dnešní extra dlouhý příběh. Váš autor

Kapitola 12. Průser Ráno jsem se probudil jako první. Podle hodin bylo sedm ráno. Dana ležela vedle mě. Potichu jsem se zvedl, oblík se a odběhl do sprchy. Pak jsem zkontroloval hostovský cimry. Nikdo už tam nebyl. Jenom doufám že všichni měli moc velkou kocovinu na to, aby si všimli s kým tam ležím, nebo se můžu prohlásit za vodepsanýho děvkaře..

Ale Kristýna se jen tak nevracela. Seděl sem tam přes půl hodiny a koukal do blba. Nějakej kluk ke mně přiběhl, poplácal mě po zádech a vrazil mi do ruky svařák. Hodil se, protože se ochlazovalo čím dál víc.

V týhle pozici mě uviděla Kristýna. "Ty seš ale cvok." zamumlala s úsměvem. "Jo, to sem, na mě pozor." zamručel sem naoko. "Nechtěl by ses usušit?" Podíval sem se na svý zmáčený hadry. "Nechtěla bys to ze mě sundat?" navrhl sem jí s lišáckým úsměvem. Kristýna se začala smát. "Ty seš ale magor. Di se radši převlíknout." navrhla laskavě.

Kapitola 11. Ta nejkrásnější noc "Pááártyyyy!!" řval Jirka, jeden z Vláďovejch kámošů. Jo, už to začalo. Z baráku řve super hudba, všichni sebou kroutěj, chlastaj, hulej, baštěj, pijou alkoholickej punč (což ještě nevěděli) a někteří si to šli už rozdat. Chyběla mi tam Kristýna, ale v tu chvíli sem to moc neřešil. Danek tam byl taky. Překvapil mě, protože přišel s Danou.

Vláďa se podíval na pódium. "Zarepuj." "Co??" "Seš frajer, tak tady zarepuj. Co chceš, jak chceš, klidně ti pustim i beaty. Ale zarepuj." To je vtip? "J-já nejsem raper." řek jsem rozklepaně. V životě po mě nikdo nechtěl nic podobnýho. "No a? Já taky ne." usmíval se Vláďa. "Chceš mít na tý párty hosty? Tak dělej, ukaž co umíš, Icy Killere." Připadalo mi, že mě chce zesměšnit.

Přes dvacet prázdnejch CDček jsem už naplnil nastahovanou hudbou. Komp Fuckerovo fotra je jeden z nejlepších který sem kdy viděl. Celý cetko sem měl vypálený za neuvěřitelný dvě minuty. Koupil sem dvacet pytlíků brambůrek, dvanáct pytlíků křupek a ze sklepa rodiny Fuckerovejch sem vytáhl pár flašek alkoholu a jednu jsem přilil do punče, kterej sem vyrobil zmixováním práškovejch nápojů.

Vyšli jsme z baráku. "No, Icy, vypadá to, že tě tady nechám. Mám i jiný zákazníky." řekl Dan a pomalu se vydal směrem k vratům. Nechal sem ho odjet, vešel dovnitř a zařval na celý kolo. Tohle bylo super! Když jsem si všiml těch repráků, došlo mi, že se tady dá udělat párty roku. A s mejma financema by to nebyl problém. Na čem proflákat prachy když ne na párty a možná i na ztrátě panictví?

Vážení čtenáři, na svůj počítač se chvíli nedostanu a tak nemůžu poblikovat Joint. Bohužel si budete počkat na příští týden.  Electro

Dohulil jsem, chvíli jsem se potácel ale tak po hodince se to srovnalo a já se vydal na cestu. Podle hodinek sem měl ještě hodinu. Nebo to byla halda?

Ráno bylo hrozný! Někdo mi zapomněl říct, že spím hnedka vedle nějaký stáje nebo co to bylo. Ten smrad byl hroznej. Oblíkl jsem se a vypadl ven.