V současné době je v online komunitách zabývajících se fotografováním obrazů s vysokým dynamickým rozsahem spousta řečí. Toto téma vyplynulo z diskuse o pořizování lepších obrázků za obtížných světelných podmínek a ukázalo se, že HDRI je přesně tím správným nástrojem k řešení tohoto problému. Ovšem HDRI je mnohem více.

Obrazy s vysokým dynamickým rozsahem představují způsob digitálního zachycení, uložení a úpravy veškerého světelného rozsahu dané scény. Mluvíme zde o veškerém viditelném světle, od přímého slunce až po nejjemnější detaily stínů. Zpřístupněním všech těchto světel v jediném obrázku se nám otvírají dveře k obrovským příležitostem v postprocesingu. HDRI je velkým krokem; tak revolučním, jakým byl přechod od černobílých obrazů k barevným. Nebo ještě vhodnější analogie: HDRI je ve srovnání s běžným obrazem totéž, co zvuk Dolby surround ve srovnání s magnetofonovou páskou. Pokud to s fotografováním myslíte vážně, zjistíte, že obrazy s vysokým dynamickým rozsahem jsou posledním krokem, který staví digitální obraz před analogový. Letitý problém přeexponování a podexponování ? který se v analogové fotografii nikdy zcela nevyřešil ? je elegantně překlenut. HDRI posunuje proces digitálního vývoje za hranici všeho, co kdy bylo v analogové temné komoře možné. Správná expozice již není přímo na místě potřeba; stává se flexibilním parametrem, se kterým je možno se vypořádat zcela novými způsoby. Obraz HDR je jako digitální negativ na steroidy, spíše je skutečnou reprezentací scény, než pouhým fotografickým obrázkem. Dokonce můžete provést měření světelných hodnot skutečného světa v obrazu HDR. Například můžete ukázat na zeď a zjistit, že odráží sluneční světlo odpovídající svítivosti 40 000 cd/m². Ba co víc, pokud je obraz HDR panoramatický, můžete použít veškeré zachycené světlo na 3D objekty.

Obrazy s vysokým dynamickým rozsahem jsou vyvíjející se oblastí, ovšem všechno není naprosto nové. Jedná se o zralou technologii. Pouze je nedostatečně zdokumentována. Až dosud.

Před pěti lety byla zkratka HDRI velkým módním slovem ve světě počítačové grafiky (CG). Byla považována za svatý grál skutečného fotorealismu, za magické zaklínadlo, které chtěl každý použít. Začaly se objevovat zcela digitálně generované obrazy a ani profesionálové nemohli říci, zda-li byly vyfotografovány, či nikoliv. Hollywoodská studia byla těmi prvními, kdo převzal a implementoval tuto technologii, neboť jejich každodenním chlebem je šálit veřejnost a prodávat jim umělé světy jako skutečné věci. Touto dobou se HDRI stalo standardním nástrojem, dokonce i pro amatérské nadšence do 3D grafiky. Každý, včetně jeho psa, ví, jak použít obrazy HDR k tomu, aby rendering vypadal fotorealisticky. Když se dívají na bonus z natáčení u některého nejnovějšího filmového trháku a umělecký ředitel mluví o osvětlování veškeré počítačové grafiky pomocí HDRI, každý přikyvuje hlavou a mumlá si: ?No jasně? tak proto to vypadá tak skvěle.? Ovšem co je skutečně v pozadí této technologie? Jak lze obraz HDR použít jako zdroj světla? Je to přece jen obraz, ne? Jak to funguje? A můžete si sami vytvořit obraz HDR? Jak přesně by to šlo provést?

Mnoho otázek je stále nezodpovězených, dokonce i pro zasvěcence do 3D grafiky, které používají HDRI už léta. Jelikož něco používat, je něco jiného, než něčemu rozumět. Pouze pokud skutečně pochopíte podstatu HDRI, budete si schopni osvojit vlastní způsob práce s touto technologií. Bez ohledu na to, zda-li jste fotograf, 3D grafik, sazeč nebo kameraman, kniha HDRI pro fotografy a počítačové grafiky od autora Christiana Blocha vás určitě osvítí.

Úvod z knihy.

Publikace vyšla ve vydavatelství Zoner Press - www.zonerpress.cz.

Zajímavé články a ukázky k problematice HDR najdete na blogu Zoner Press - www.blog.zonerpress.cz.