Na tomto webu využívám reklamního systému Adsense provozovaného společností Google. Myslím, že se jedná o zaručeně nejlepší způsob jak rychle získat věčný obnos prostřednictvím webových stránek.

Bohužel opak je pravdou, časům kvalitních výdělků na reklamě odzvonilo, a musím tak bohužel souhlasit s Radkem Hulánem, stejně tak jako s Patrikem Voglem a dalšími bloggery. Nicméně nemyslím si, že je to zas tak strašné. Nejedná se sice o tak relativně vysoké částky přímo úměrné návštěvnosti tohoto webu, jako tomu bývalo dříve, avšak minimálně jednou do dvou měsíců mi odměna za práci na tomto portálu přijde. Přesto mě značně irituje lhostejnost některých návštěvníků k odvedené práci, o tom však v jiném článku… Vím, není to moc, ale bohatě to stačí na pokrytí nákladů a ještě mi něco zbyde. Ale stejnak mě těší, že se najde pár návštěvníků, kteří mi na reklamu kliknou a ocení tak hodiny času strávené prací na tomto webu. I když jsou částky oproti navštěvovanějším webům zanedbatelné, nehodlám reklamu odstranit. I když tento web není zas tak starý, reklama procestovala snad již všechna možná umístění a prošla desítkami různých barevných provedení. Mohu tedy objektivně posoudit, jaké zobrazování této reklamy je právě to nejvýnosnější.

Místo

Umístění reklamy je velmi důležité. Osobně zobrazuji na každé stránce dva statické bannery umístěné v souborech vzhledu a jeden volný, který dle vlastního uvážení umisťuji na konkrétní místa v článcích. Třetí banner však umisťuji pouze do článků delších, u kterých si jsem téměř 100% jist, že budou čtenější (kontroverzní témata). Umístění je nejlepší tam, kde odkazy přímo souvisí s obsahem, tedy nad a pod články. Dále uvažujme o tom, jaká skupina na reklamu kliká, o tom však až v dalším bodu.

Barvy

Já sice vycházím barvami ze svého estetického cítění, tedy z barevného provedení samotného designu webu, ale berme v potaz, že reklama, která nebude “na ráně” a bude nevýrazná, nemá šanci na úspěch. Čtenáři ocení, když bude příjemně zapojena do celkového rozpoložení stránek a nebude nijak rušivá. Ale přesto musí být viditelná. Myslím, že pastelové barvy se pro odkazy v reklamě hodí, stejně tak jako jen černý, případně tmavě šedý text samotné reklamy. Nevyužívám ohraničení, nelíbí se mi.

Formát

Ačkoliv mnozí říkají: “Čím větší, tím lepší” není tomu tak úplně. Přestože je nadmíru jasné, že větší počet odkazů zvyšuje pravděpodobnost kliknutí, občas je méně odkazů lépe. Reklama na tomto webu zobrazuje 2-4 odkazy a působí tak nenásilným, nevnucujícím se dojmem. Pokud někdo chce kliknout, klikne, pokud ne, není mu to vnucováno všemi možnými prostředky. Pokud někdo zvolí cestu hromady odkazů, návštěvník nabude dojmu, že je tlačen do klikání na reklamu a je odpoutáván od obsahu. Potom zaručeně “NEKLIKNE”. Zkusme to tedy tou diplomatičtější, nenásilnou cestou.

Jaký druh lidí kliká?

To je pochopitelně velmi obtížné určit, ale jakožto osoba se zájmem o studii chování lidí myslím, že to dokáži s velkou přesností určit. Klikají tři skupiny lidí (pochopitelně). První skupinou jsou osoby neznalé prostředí webových stránek, tudíž pokud reklamu neoznačíme reklamou (jak tomu někteří bloggeří dělají), nebudou si tyto osoby vědomi na co vlastně klikají a v domění, že se jedná o součást obsahu na reklamu slepě kliknou. Tento způsob mystifikace je ten nejlepší a nejúčinější. Druhou skupinou jsou stoupenci a stálí návštěvníci daného webu, kteří jsou ochotni rozumě ocenit vynaložené úsilí majitelů a redaktorů. A pak je tu třetí skupina, která kliká zejména na reklamu obsaženou v samotných článcích (v mém případě třetí, volný banner). Tyto osoby zkrátka kliknou na reklamu cíleně se zájemem o vlastní obsah reklamy.

Jelikož jsem, alespoň myslím, všechna kritéria zobrazování reklamy splnil a reklama zatím (i když poměrně malé částky) vynáší, nehodlám ji měnit za jinou ani odstraňovat.

Téměř ihned po publikování tohoto článku se nečekaně zvedl počet kliknutí na reklamu o 50%. Tímto Vám všem tedy strašně moc děkuji a musím říci, že mě to opravdu velmi mile potěšilo, a když jsem viděl, že mou práci oceňujete, inspirovalo mě to do další práce. Děkuji - Sáva Arabadžiev