Ahoj? Jak se jmenuješ? Odkud jsi? Kolik je ti let? - Kolik z Vás odpovídá na podobné otázky popravdě? Upřímnost je na internetu skoro nulová. Nejlepší je, když vám někdo píše o tom, jak studuje anglickou literaturu a o dva dny později vám ten samý člověk napíše že o Shakespearovi nikdy nic neslyšel, že studuje na automechanika..

 ”Věřil bys tomu? On řekl že prej…” “Hehe, u tohohle jsem se zasmál, prej že…” “On tvrdí, že má smlouvu se společností ×××  ale já tam volal a zjistil si že nemá…” Takových zpráv dostávám denně deset minimálně. Je to nutné? Uškrtí vás někdo za to, když namísto svých 30 let, dvou doktorátů, Ferrari a vily na Moravě přiznáte svých 15 let a obyčejnej gympl? Budou se vám smát za to, že nestudujete na Harvardu, ale na pitomé základce? Možná že někteří z vás tuto myšlenku sdílejí.

 Jméno bych ještě pochopil. Nechcete aby vás někdo poznal, rádi používáte přezdívky, píšete si s někým kdo vás doopravdy nesnáší, důvodů je dost. Věk se ještě dá přijmout se zamračením a drzou poznámkou. Ale tvrzení, že jste vystudovaný vysokoškolák, nebo učitel a napíšete to stylem “ja sem wistudovala wejsku w praze jako na kalowe unyvezyte”, to je přece trochu moc. V tomto případě asi normálně říkáte o zablokování kontaktu.

 Dnes jsem se dozvěděl, že znám jednoho úspěšného filmového producenta ( pravý věk - 12 let), jednoho desetiletého fakana který nic neumí (doopravdy - 17 let, studium IT) a musí se na všechno ptát a taky jednoho génia který už ve školce uměl korejsky (a je mu 14 let, zvláštní škola).  To je k smíchu, nejlepší na tom všem je, že ty lidi znám osobně ale oni mě pod mojí přezdívkou na ICQ, Skype a mailu neznají. A tak si vesele lžou dál každému koho potkají. Nemáme to přece zapotřebí, nebo snad ano? Nebo chceme všichni počkat do té doby, než nás někdo vesele upozorní že si kvalitně tzv. “sereme do huby” a naše super-hustá identita správňáka a génia bude najednou všem pouze k smíchu?