Všeobecné podmínky:

1. Plnoletost (dosažení věku 18 let)
2. Způsobilost k prváním úkonům
3. Bezúhonnost (bezúhonnými osobami jsou osoby s čistým výpisem z Rejstříku trestů, popřípadě osoby se zápisem v Rejstříku, jimž byl za úmyslný trestný čin nesouvisející s podnikáním uložen podmíněný trest, nebo nepodmíněný trest v délce maximálně jednoho roku).

Volné živnosti

Mezi volné živnosti patří 80 oborů, ke kterým Vám stačí splňovat jen všeobecné podmínky. Uvedu zde pár oborů:

47) Zprostředkování obchodu a služeb

48) Velkoobchod a maloobchod

56) Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činosti a webové portály

62) Příprava a vypracování technických návrhů, grafické a kresličské práce

Jak povedu účetnictví?

Jedna z věcí, která mě velmi potěšila. Jako živnostník nemusím vést účetnictví, stačí mi pouze Daňová evidence.

Potřebné dokumenty

K tomu aby vám CRM vydal živnostencký list, doložíte Žádost, kterou vyplníte na CRM, občanský průkaz a správní poplatek 1000,-Kč. Pokud jste student, doložíme také potvrezení o studiu. Výpis rejstříku trestů si CRM vyžádá sám elektronickou cestou, potvrzení o studiu také samy odešlou na patříčná místa. Tak máme hotovo, nyní stačí počkat až nám CRM vystaví Živnstenský list.

Tak takhle by to mělo vypadat - dokonalá ukázka skutečně dokonalého pracoviště; teplé neagresivní barvy kombinované s jednoduchostí podporují tvůrčí myšlení a zároveň neruší pozornost.

Zajímavá kombinace moderních prvků s klasicky vyhlížejícím okolním prostředím navozuje pocit pohody a domácího klidu.

Naprosto čistý a bezchybný design spolu s kombinací Apple designu působí víceméně futuristicky. Nadruhou stranu bílá barva může po čase způsobavat deprese. Vhodné spíše pro citově povrchní osobnosti.

Google jasně ukazuje, jak by mělo správné pracoviště vypadat. Jeho mottem je: “Co není zakázáno, to je povoleno”. Zaměstnanci si tedy krom svého kola mohou do zaměstnání například přivést svého domácího mazlíčka.

Jemné pastelové barvy jsou v interiérech Google jasnou volbou. Zde si designéři opravdu pohráli s detaily.

Inspirovali jste se zahraničním desinéry? Tak neváhejte, a přizpůsobte pracoviště svým zaměstnancům nebo i sobě.

Za fotografie děkujeme magazínu www.smashingmagazine.com 

Kroužek je pro všechny. Není omezen znakou bot, pohlavím ani věkem. Máte již svoje skákací boty (jakékoliv značky) nebo se chcete naučit skákat, aniž by jste si museli kupovat svoje? Pak je tento sportovní oddíl právě pro Vás.

Útočiště nám poskytnul DDM Šuplík Kadaň, včetně tělocvičny. Více info také na www.ddmsuplik.cz

Tréninky budou jednou týdně, každý čtvrtek od 14:00 do 15:00. Vedoucími jsou Radek Wožniak a Sáva Arabadžiev.

Kroužek je omezený pouze počtem, jste-li tedy z blízkého okolí Kadaně (Chomutov, Klášterec, případně i Kadaň aj.) neváhejte a zaregistrujte se. Podobných kroužků, které jsou navíc zcela zdarma v ČR zatím moc není.

Mimojiné, můžete se stát našimi promotéry a jezdit s naším klubem na různé akce, z čehož samozřejmě plynou další výhody.

Těšíme se na Vás. www.upwing.i-extra.net

Schylovalo se ke konci prázdnin, netušil sem jak to bude se školou. Dodělal sem devítku a podal žádost na Gympl, ale když se neobjevim na začátku roku, co si budou myslet? Ale konec prázdnin neznamenal jenom strach ze začátku školního roku, ale i ochlazování. Odpoledne sme zase strávili na cestách ale na večer smě zakotvili v nějakým městě a vydali se do klubu. Standa šel v buzy oblečku, takže sme se od něj drželi dál. První klub kterej sme objevili strašně smrděl po cigárech. Druhej měl právě akci Ladies Night (klučičí strip, hrůza!) a v tom třetím se to už dalo snýst. Zdenda šel pro pivka a já sem si sednul na červený sofa u repráků. Byl tam nejlepší výhled na taneční parket a tím pádem i na holky. Bylo teprv devět večer, klub akorát otevřel a lidi se začali hrnout dovnitř, takže nějaký stádo koz sem nezaznamenal. DJ byl hroznej amatér. Pouštěl písničky v naprostým chaosu. Teda do tý doby, než ho asi v jedenáct vyměnil nějakej Čech. A pak to začalo, pouštěl ty nejlepší hity. Zdenda mě zval na parket, kde se tlačilo několik desítek lidí, z větší poloviny holky. Já ale odmít, protože sem neuměl tancovat. Sem hrozný prkno. Ale jakmile hodiny na radnici odpráskaly půlnoc, DJ tam začal pouštět techno. Víte, nejsem dvakrát fanda techna. Raději si poslechnu Eminema, Kontrafakt, Snoopa, prostě klasickej rap. Ale jakmile to tam začalo hrát, neovládl sem se. Slezl sem se svýho pohodlnýho místa a začal se na parketu kroutit vo sto péro. Hodiny letěly jako nic. Házel sem do sebe vodky se semtexem, kofoly s rumem, pivka, všechno možný. Zanedlouho se mi začala motat hlava a já musel ven vypustit nádrž. A když už sem chcal na to pískoviště, napadlo mě proč ho nepoblejt? Kecám, nenapadlo, ale stejně sem ho poblil.

 Když sem se zvedal, přiběhla vedle mě nějaká holka a taky hodila šavli. Chvíli kašlala a já zkoumal její tělo. Nebyla dvakrát vysoká, měla zato ale moc hezký prsa a zadek. Vlasy černý, sahaly jí až k hrudníku a měla piercing na bradě. Věk sem netušil, ale tipoval bych tak na sedumnáct. Černý triko se stříbrným nápisem, těsný džíny a černý boty se zářivě zelenejma tkaničkama. I Skopčandy můžou bejt kundy.. “Hi..” zkusil sem anglicky. Ona se na mě zmateně podívala. “Neumim anglicky, německej kokote.” řekla mi česky. Tolik ke kundám ve Skopčáklandu. “Já taky moc ne. A nejsem němec.” odpověděl sem. Vrhla na mě překvapenej pohled a odešla zpátky dovnitř. Pokrčil sem rameny a šel za ní. Ztratila se v davu a tak sem se zase dal do tance. Nevěřil sem svým uším když DJ zařval do mikráče že už sou čtyři hodiny ráno a že za hodinu zavíraj. Zdenda dávno seděl a popíjel Puškina. Sed sem si vedle něj. “Tohle je síla.” “To jo.” “Sbalils nějakou?” zajímalo mě. “Nesnažil sem se.” řekl jako by ho to nezajímalo. Chvíli sme mlčeli a pak dodal: “Tak jo, na jednu sem to zkusil, ale odkopla mě.” Usmál sem se. “Potkal sem nějakou kundu když sem byl hodit šavli. Byla češka, ale jinak nic moc.” “Jako byla ošklivá?” Otočil sem se na něj. “Ne, byla to fakt hezká holka, ale prostě na mě neměla náladu.” Pro změnu se usmál Zdenda. “Poď, zvu tě na Gin s Tonicem. Dáme si do nosu.” řekl. Přešli jsme k baru, ale byli bez Tonicu, tak sme šli ven a rozhodovali se kam jít. Zaujal nás neonově modrej svítící nápis “Erotik” na druhý straně ulice. Oba sme se usmáli a vyrazili k němu. Ale byl tu problém.

 U dveří stál týpek, kterej nás tam, jako mladistvý nepustil. Zklamaně sme si sedli na schody u rohu ulice, když vtom sme uslyšeli skopčáckej ženskej hlas. Zdenda se otočil a rozjasnila se mu tvář. “Vole, dostanem se tam přes děvky.” Otočil sem se na ně. Nevypadaly nic moc, měly ksicht moc chlapskej. Ale Night Klub byl Night Klub. “Hey ladies…” usmál se přívětivě Zdenda a pomalým krokem přešel k teď už ztichlýmu páru holek ve vyzývavým oblečení. “Oh, hi.” špitla jedna roztržitě. “Vy tady pracujete?” zeptal se Zdenda anglicky. Ta druhá přikývla. “Jasně, krasavče.” Podíval sem se na tu první. Mrkla na mě a já trochu zčervenal. “No my bysme se na vás chtěli podívat při tanci, ale tamten týpek nás nechce pustit.” mávl rukou Zdeněk směrem ke hlídači. “Nemohly byste s tím něco udělat?” Ta druhá mírně zčervenala. “Jasně brouku, poď s náma zadním vchodem.” Usmál sem se. Zdeněk je fakt frajer. Frajer na mě mrknul a pokývnul hlavou. Ta, co na mě mrkala, mě chytila za ruku a vedla za první dvojicí do dvěří s nějakým skopčáckým nápisem. Uvnitř mě ovanula vůně dámskej parfémů, laků na něhty a slabej náboj vzrušení. Bylo to divný, protože všechny holky vypadaly skoro jako ty dvě, co nás sem vzaly. “Já sem Pleasure.” představila se ta Zdendovo. “Já zase Orgasm.” řekla ta druhá. “Tom a Zdeněk.” představil sem nás a namísto podání rukou sme schytali pusu na rty. “Jděte do obecenstva, potom si pro vás příjdem. Možná dostanete i nějakou maličkost.” řekla Pleasure, mrkla na nás a přejela si rukama po pase. Vzali sme jí za slovo a s úsměvem přes celej ksicht. sešli vedlejšíma dveřma do klubu. Světla byly tlumený a hrála příjemně vzrušující hudba. Sál byl plnej kulatejch stolů a židlí s opěradlem ve tvaru srdíčka. Měl sem fakt radost, že sme sbalili dvě striptérky. Komu se to povede, obzvlášť v patnácti? Pár věcí mě ale znepokojovalo. Za prvý, proč by právě po nás jely dvě striptérky? A za druhý, proč bylo obecenstvo složený z ženskejch nebo z chlapů držících se za ruce? Zdenda asi taky něco vytušil, ale přesto sme si sedli a objednali si vysněnej Gin s Tonicem. Pak to začalo. Namísto uklidňující hudby začala z repráků zpívat Katy Perry a na parkěte se objevila první holka. Kroutila se kolem tyče ve všech možnejch úhlech až se nám postavily péra. Skoro všechny holky u stolů se smály jako kdyby koukaly na Chaplina nebo co. Pak ta holka zašla a vyšly Pleasure s Orgasmou. Začaly se líbat a ošahávat a nakonec Orgasm sundala tý druhý podprsenku. Ozval se hlušnej potlesk. Pleasure na hrudníku vysely dvě, 100% falešný boule. Poznali sme to i na dálku a bez omakání. Oba jsme si unisono pronesli hlášku “Fake”. Pak Pleasure sjela Orgasmě k pasu, kde jí něco napínalo gaťky. Čekal sem, že to bude umělák, ale až z hrůzou sem ustrnul, když Orgasmě spadly kalhotky a ven se vyvalil pták s koulema a pořádnou erekcí. Holky začaly pískat a tleskat, chlapy se k sobě víc tiskli a nám akorát přinesli pití. Brčka byla ve tvaru ptáka, dole měl koule a měli ste to pít žaludem. Ptáky. Koule. Holky. Buzeranti. Zapadli sme do Erotickýho Tranzvestiklubu. První začal řvát Zdeněk, já se přidal o půl sekundy později. S protáhlým “ÁÁÁÁÁÁÁ” jsme vyběhli ven. Porazili sme číšníka a zběsile sme pádili ven, zatímco Pleasure lízala koule Orgasmě (nebo spíš Orgasmovi?) a Orgasm na nás udiveně koukal. Venku jsme se ohlídli na neonovej nápis. Pořád tam svítilo Erotik, ale pod tím nápisem růžově blikala ženská a zeleně jí svítil pták. To sme teda vychytali. Přespali sme v parku na ledovejch lavičkách a ráno se sešli se Zdendovo trenérem Standou. “Tak co, pánové, jakej byl večer?” usmál se mrknul na nás. Oba smě znechuceně protáhli obličeje. “Drž hubu a jedem.” odsekl Zdeněk a nasedl do auta.

Zbytek dílů si přečtěte na http://i-extra.net/rubrika/blog/joint-story-icyho-killera/

Váš autor

Du-dum, du-dum.. Tak známej a přesto vždy nepříjemnej zvuk vlaku, jezdícího po kolejích. V kapse sem měl jízdenku do Skopčáckých Drážďan. Jak sem se dostal z motorky mířící bůhvíkam do vlaku mířícího do Hitlerhajlákova? Asi nějak takhle:

Pádil sem na Fuckerovo skútru někam do prdele. Netušil sem kam, netušil sem kolik bylo, netušil sem odkuď umim jezdit na motorce, hlavně sem musel pryč. Studenej vítr mi vlál ve vlasech, já měl na sobě akorát slabou mikinu a sandále. Zbytek hadrů sem měl v báglu za sebou, společně s nastřádanejma 10 litrama euráčů. “Alespoň že neprší.” říkal sem si v duchu, když v tom se zatáhlo a z nebe začaly padat kapičky studeného deště. To je jak v nějakým animovaným filmu.. Vmžiku sem byl promočenej až na kost a mrznul sem. Potom co sem se třikrát málem vysekal na mokrý silnici sem usoudil, že je čas najít nějakou hospůdku, kde mi podaj burčák, nebo alespoň horkou čokoládu. V tomto ohledu mi štěstí přálo, za necelejch pět minut sem narazil na restaurant se zářivým logem Gambrinusu. Zastavil sem kradenej skůtr před hospodou a vletěl dovnitř. Akorát se otevíralo, byly čtyry hodiny a osmnáct minut ráno. Sed sem si k baru. “Jeden burčák prosim.” Dokonale ospalej výčepní na mě zamžoural, myslíc si že sem přelud. “Co?” “Burčák a pohnout prosim.” řek sem trochu podrážděně a mrsknul o stůl zmačkaný pětikilo. “Bylo ti vůbec vosumnáct?” zeptal se. “Bude mi za dva měsíce.” zalhal sem. Hostinský přisunul kilo ke mně. “Tak to ne. Ještě na mě příjde kontrola a co pak? Burčák ti nedám, ještě něco?” “Horkou čokoládu?” požádal sem poraženě. Tu mi hospodský nalil. Zatímco sem si ohříval tělo přesládlým sajrajtem, všiml sem si včerejších novin na pultu. Přisunul sem si je k sobě a jen tak pročítal novinky. Najednou sem narazil na maličkou zmínku v novinách, která mi navždy změnila život. Nadpis hlásal že GreenPeace se střídají, první vlna odbojářů jede domů. Článek popisoval jak GreenPeacáci řádili kvůli amíckýmu radaru. Pak se zmiňoval o různých členech a našel sem tam i jméno, který pro mě bylo dost důležitý. “Jedna z hlavních vůdců GreenPeace v Čechách se Hana Sekyrova, původem z Čech, dnes žije v Kanadě..” , potom samý nedůležitý sračky až na oznámení, že se GreenPeasáci hrnou do Hamburku a pak lodí do Států. Dopil sem čokoládu, počkal až se déšť uklidní a koupil automapu. Musel sem se dostat do Prahy, abych si koupil letenku do Hamburku. Ale v půli cesty sem si uvědomil, že 15-ti letýmu klukovi s 10 litrama euro a pistolí v báglu asi těžko prodaj letenku. Změnil sem názor a zamířil si to do nejbližšího vlakovýho nádraží. Proflákal sem tam přes stovku euro na jízdence do Hamburku ale přibalil sem ještě kilo navíc abych se tam dostal včas. A tak sem dřepěl ve vlaku, pomalu usínal. Poprvý sem věděl kam utíkám a proč, ale nevěděl sem jestli ta Hana Sekyrová je doopravdy moje matka. Sázel sem všecko na jednu kartu a doufal v úspěch. Kdo ví, třeba opravdu najdu svojí mámu, uteču s ní do Kanady a budu žít jako GreenPeasáckej hulič trávy. “Jízdenkýýýý!!” zařval mladej hlas z jiného kupé. Trhl sem sebou a vyštrachal zmuchlanou jízdenku. Když průvodčí přišel ke mně a vzal si mojí jízdenku a vyvalil oči. “Až do Hamburku? To budeš nejmíň tak pětkrát přestupovat.” Podíval sem se na něj vražedným pohledem. Byl to mladej, tak dvacetiletej fakan. “Fajn, fajn..” řek, cvaknul mi jízdenku a šel dál. Položil sem hlavu na okno a pokoušel se usnout, když vtom vlak zastavil. “Co to kurva..” brblal sem, vstal a šel se podívat co se děje. O pár kupé přede mnou sem viděl poldu jak něco hledá. Rychle sem se schoval k sobě a otevřel okno pro útěk. Ale pod oknem stál další polda a bavil se průvodčím. Schoulil sem se pod okno a poslouchal rozhovor. “..ten vlak dorazí pozdě!” “Za to se omlouvám,” žehlil si to chlupatej. “Ale kus odsud někdo smrtelně postřelil tři lidi a my máme podezření, že se snaží utéct. Vlak je taky alternativou.” Polil mě smrtelně ledový pot a zabijácká pistole v báglu mě začala pálit do zad. “To si fakt myslíte, že masovej vrah si jen tak pojede vlakem do prdele? Nejel by třeba autem nebo něco?” Pak se zarazil. “Ale jeden kluk tady jede až do Hamburku a má s sebou motorku v jiným vagónu.” Srdce se mi zastavilo. Rychle sem si sundal mikinu abych nevypadal tak podrzřele. Koukl sem na chodbu ale benga sem neviděl. Rychle sem zaplul do prázdnýho kupé naproti mně, otevřel okno a bágl hodil na střechu. Sám sem se ale nemoh prorvat, tak sem vyskočil a chytil se držáků hned nad dvěřmi. Chvíli sem sebou houpal, pak sem se ale vytáhl, zasekl nohama a držel sem se tak, abych nebyl vidět. Netrvalo dlouho než se chlupatej objevil. Otevřel kupé, rozhlédl se poškrábal se na hlavě. “Přísahal bych, že sem viděl sem někoho přeběhnout..” Pak otevřel okno a koukl se ven. Polil mě ještě studenější pot než dřív. Jestli se teď otočí, sem v prdeli! Polda okno zavřel, otočil se a skrčil se. Hledal někoho pod sedadlama. Ze srdce mi spadly Himaláje. Ale právě když to začalo vycházet, můj dokonalej plán odhalil svý další chyby. Začaly mi selhávat ruce. Na Fuckerovo chatě sem po činkách ani nevzdychl. Vypadal sem možná celkem k světu, ale patnáct minut v kuse sem se držet nedokázal. Brněly mi ruce, začínal sem se potit a funět. Polda ale bohudík vstal, urovnal si čepici a šel. Jen co se zavřely dveře od kupé, pustil sem se. Byl sem zaháklej jenom nohama a dejchal jako život. Spadl sem jemně za nohy. Vytáhl sem ruku z okna a zatáhl batoh zpátky. Mrsk sem sebou na sedačku a začal usínat právě ve chvíli, kdy se vlak zase rozjel.

Probudil sem se až když sebou vlak trhnul. Přestupování. Zabalil sem se do mikiny a ospalej vylezl z vagónu. Hodiny ukazovaly deset hodin ráno. Akorát čas pro snídani. Přešel sem k bufetu a hladovej zrak mi padl na bagetu s cenovkou 5 ?. “Jednu bagetu prosim.” řek sem prodavačce. “Was?” opáčila. “Říkám jednu bag.. co?” “Ich kann Tsechische sprechen nicht. ” vymluvila se. Zavrtěl sem hlavou a podíval se na název nástupiště. Cedule hlásila Dresden. “Ano! Ano! Ano!” zaradoval sem se. Byl sem za hranicema, pravej uprchlík. Přeběhl sem k pokladní. “Jsem v Německu?” zeptal sem se anglicky. “Yes.” dostalo se mi odpovědi. Celým tělem mi projela vlna nečekané radosti. Koupil sem si nakonec bagety dvě a jedno kafe. Měl sem čas ještě přes dvě hodiny, protože vlak do Berlina se zpozil. O jeden krok dál od toho incidentu, o jeden krok dál od Petry, o jeden krok dál od českejch poldů, o pořádnej krok od těch zasranejch směnnejch kurzů. O jeden krok blíž mojí mámě. Vytáhl sem jízdenku. Podle trasy sem měl z Berlina jet už přímočaře do Hamburgu. Šokovalo mě, že sem asi za pět hodin urazil stopadesát kiláků. “Lidi, věřte českejm dráhám.” zachechtal sem se. Německo nebylo zas tak špatný. Drážďany byly obrovský a tak se nedalo čekat, že to bude nástupiště jako u nás v Kadani. Co se řeči týče, nerozuměl sem ani slovo. Bylo to jako přepínat kanály mezi RTL a RTL II. Až na fakt, že tohle bylo live. Když sem do sebe nacpal poslední zbytek kuřecí bagety a nalil poslední kapku teplýho kafe, bylo načase se rozhlídnout po Skopčáklandu. Málem bych šel sám, kdyby mě nezastavil příjemně známej hlas. “Kampak se nám to zatoulalo ztracený ošklivý káčátko??” Otočil sem se na rozjařenýho šachistu Zdeňka. “Ty vole, Zdendo, kde se tady bereš?” “Ty vole, Tome, akorát sem se chtěl zeptat na úplně stejnou věc.” řekl pořád se zářivým úsměvem. Pokrčil sem rameny. “Zase na útěku?” zeptal se. “Umíš číst myšlenky?” opáčil sem. Byl sem nekonečně rád že sem na Zdendu narazil. Neznal sem ho pořádně, ale byl v pohodě. Opřel sem se o motorku, kterou sem si vytáhl ze zavazadlovýho vagónu a zeptal sem se Šachisty kam má namířeno. ?Na sever, Icy, na sever.? vzdychl. ?Kam přesně?? ?Hamburg. Trenér mě přihlásil na novou soutěž a já neodolal. Du Skopčákům nakopat ty jejich tlustý prdele.? řekl a poplácal se po půlce. ?Taky pádim do Hamburgu.? opáčil sem. ?Jediná stopa po mý mámě.? Zdenda se zamyslel. ?Teď tam maj bejt Greenpeasáci, ne?? ?Přesně. Máma by mohla bejt jednou z nich.? Po Zdeňkově tváři přeběhl ustaranej výraz. ?Vole, vlakem je nestihneš. Přes celej Hitlerhajland to včas nemůžeš stihnout.? ?Kurva!? zaklel sem a kopl do kamene. V kapse mi přitom zacinkaly drobný a zrak mi spadl na telefonní automaty na nástupišti. Když už nic jinýho? Rázným krokem sem přešel k telefonům a do jednoho hodil pár euráčů. Chvíli sem listoval v seznamu, pak ho vyhodil od automatu a vytáhl noviny z baru. Hledal jsem a hledal, až jsem našel číslo který sem potřeboval. Namačkal jsem to, vyčkal až to někdo zvedne a uslyšel dámskej hlas: ?Lenká Boráková, bitte.? ?Hello, Lenka.? změnil jsem hlas na pětadvacetiletýho angličana. ?Doslechl jsem se, že se na pár dní zdržíte v Hamburgu.? V telefonu bylo slyšet jakýsi mumlání. Ve skle jsem uviděl odraz zvědavýho Zdeňka. ?Yes, to je pravda.? ozvalo se mi nakonec do sluchátka. ?Vím tam o jednom chlápkovi ? loví tam velmi vzácný druh ryb a pak ho pašuje do.. Nizozemí.? Zaslechl jsem za sebou tlumený uchechutí. ?Really? Jaký druh a jak se ten muž jmenuje?? Kurvapiča? ?Jmenuje se.. Uhhh.. D-Dominik Schachman nebo tak nějak, nevzpomenu si přesně. Ale nebojte, šíle.. teda Greenpeace, sem s váma, lidi!? ?Počkejte, ten druh ry…? Zavěsil sem. ?Tyhle vtípky sem přestal dělat když mi bylo pět.? řekl s úsměvem Zdeněk. ?S trochou štěstí je to na chvíli zdrží.? usmál jsem se. Všim sem si, že mi v ruce zbylo pár mincí. Vhodil sem je do telenofu a namačkal Kristýnino číslo. ?Ano?? ?Ahoj, Kriss.? Kristýna zbledla a to sem poznal i přes telefon. ?Tome? Co to ksakru děláš? Kde seš?? ?Na východním slovensku. Hej, jak se máš?? ?Vých..? Jak se..??? ?Proč musíš opakovat začátky mejch slov?? ?Proč mus.. Hej ty hovado, sou tady poldové. Našli na zahradě poházený flašky, jehly a tři prdele vajglů. Ivoš i jeho rodiče už jsou tady a jsou hrozně nasraní. Máš jediný štěští, že Kola tě z toho vytáhli. Myslej si, že tam žil nějakej bezďák. Sou fakt hrozně nasraný, Ivošovo táta postrádá pistoli, jeho matka zase nějaký prachy a Ivoš tě chce zabít, protože si mu vzal motorku.? Začal sem najednou hrozně citlivě vnímat bouchačku, prachy i ten skútr. ?Ale Kriss, já nic nevzal.? bránil sem se. ?Motorku si pučil.. ehh.. ani nevim jak se menuje a pistoli sem nechal u Jitky a ostatních. O prachách nic nevim.? ?Jo tim se dostáváme k ostatním ? Jitka bojuje vo život, hajzle. Jak si jí mohl takhle střelit?? ?Řekla si vo to.? ohradil sem se. Doslova.. ?A ti dva?? ?No ti vlastně taky..? ?Ach můj bože.. Hele Tome, co chceš?? ?Jak co chci?? ?No co chceš? Proč mi voláš?? ?Copak ti nemůžu jen tak zavolat? Zajímalo mě jak se máš?? ?Ty si ale hovado. Nechci s tebou už promluvit ani slo-..? ?Miluju tě.? Ticho. ?Ne, to teda nemiluješ.? ?Ale miluju.? trval sem na svým. Na druhým konci sem slyšel jenom dejchání. ?Měj se, Tome.? řekla nakonec Kristýna mnohem jemněji než celej náš rozhovor a zavěsila. ?Od Petry k jinejm děvkám?? prohodil Šachista jakoby mimochodem. Pokrčil sem rameny. ?To sem řek spíš ze slušnosti. A není to děvka.? Zdenda jenom povytáhl obočí. ?No na tom stejně nezáleží. Takže co teď? Seš v Jižním Německu, kousek od tebe skútr, zase na útěku, mluvil si něco o pistoli, takže si něco proved.. Co hodláš dělat teď?? ?Musim se dostat do toho Hamburku, jinak tohle všechno bylo na hovno.? trval sem na svým. Zdeněk se zamyslel. ?No buď se pokusíš trumfnout vlak na tom směšným skútru, nebo..? Zdenda se otočil a pokývnul hlavou na červenýho Wolfa. ?Nebo tě tam vezmem.? Zdendovo trenér byl fakt divnej. Mluvil buzerantsky přihřátým hlasem o tom, jak píchal Německý kundičky ještě za komoušů. Bylo to dost divný, ten týpek nosil růžový žabky, elasťáky, fialový tričko, který mu odhalovalo pupek, blonďatý pačesy měl sčesaný dozadu a byl nadrženej na Německý holky. Netušil sem jak se mu podařilo dostat do postele až tři holky tejdně ? pochopil bych chlapy, ale holky ne! Možná že ze sebe dělá buzeranta, co se pokouší najít svou ?zatím netušenou- sexuální orientaci na holky.. Taky řídil jako šílenec. Fuckerovo skútra sem napásoval na střechu, ale měl sem silnej pocit, že sme ho někde vyklopili, protože Standa -jak se Šachistovo coach jmenoval- řezal zatáčky jak svině. Po jedný dost hrůzný jízdě sme zastavili v jakýmsi městě. Nebyla to zrovna metropole, spíš shitka velikosti Kadaně. A kdo by to byl řekl, Standa zamířil rovnou do nejbližšího klubu. Já se Zdendou sme se zastavili u bistra a objednali si čínský nudle. Stahovalo se na poledne a já byl dost nervózní. Za dvě hodiny sme projeli pěti městama, ale nebyl sem si jistej, jestli sme vůbec dojeli do jiný Spolkový země. Proč ti zasraný Skopčáci museli budovat tu svojí zemi tak obrovskou? Zdenda se narozdíl ode mě spokojeně culil. ?Co je, vole?? ?Tobě to nepříjde ani trochu bombový? Několik stovek kiláků vod domova na cestě jinou zemí, voláš různejm holkám… To se dneska už neděje. Lidi co zdrhli z domova sou většinou někde u popelnic sjetý, ale ty? Ty by sis to měl kurva užívat.? Usmál sem se, protože měl pravdu. Nikdo mě tady neznal, moh sem si dělat, co chci. Třeba se svlíknout a jezdit nahej na skútru. Najednou sem si něco uvědomil a koukl se na střechu Standovo Wolfíka. Skútr byl fuč.

Korektura zatím nebyla provedena!!!

V minulém článku o novinkách tohoto měsíce jsem vynechal Spore, protože si tato hra určitě zaslouží samostatný článek. Proč? Spore nám umožní vytvořit si zcela vlastní živočišný druh a projít celou fází evoluce. Začnete jako jednoduchá buňka a zkončíte v kosmické lodi jako dobyvatel galaxie s vlastním impériem v zádech. To zní docela lákavě…

Ve hře projdete pětifázovým vývojem. Úplně na začátku je překvapivě Buňečná fáze, kde se budete snažit o dvě celkem základní věci: Růst a přežít. Ještě než jste vpuštěni do světa si musíte vybrat mezi býložravým a masožravým typem. Toto rozhodnutí ovlivní vaši hru nejméně na další dvě fáze. V širém oceánu nejste sami, všude je plno všelijaké buňečné havěti a mají v podstatě stejný cíl jako vy. Jak postupně rostete, máte možnost spárovat se s jinou potvorou vašeho druhu a obohatit další generaci o jistá vylepšení, počínaje ploutvemi pro vyšší rychlost a konče bodáky pro lepší obranu. Jak postupně rostete, za několik miliard let (herních let samozřejmě) se vyvynete v bytost s nohama, s touhou dobývat souš.

Přesunete se tak do Živočišné fáze, kde se celý styl hry změní. Růst nebudete díky potravě, ale díky plněním úkolů. Ty se náhodně generujou vaším postupem. Vaším cílem bude spřátelit se s ostatními druhy nebo ve stylu predátora jiné druhy prostě a jednoduše vyhubit. Z arkádového stylu hraní se najednou ocitnete v jednoduchém RPG prostředí. Váš druh se začne shromaždovat v hnízdě kde budete moci nabírat členy do smečky, pářit se, vyvýjet svůj druh v dokonalého tvora nebo prostě prozkoumávat krajinu. Všechny vaše činy budou ovlivňovat vaší bilanci mezi masožravým (agresivním) stylem hry a býložravým (přátelským) stylem hry. Ve průběhu hry se podstata těchto slov trochu mění, aby odpovídala technologickému pokroku. Později se z masožravého stylu života stane agresivní a ještě o něco později ve vojenský stát atd.   

Až se i váš mozek vyvyne v plněschopný myslící orgán, vynaleznete oheň a vytvoříte vlastní vesnici. Přesunete se tak do Kmenové fáze, kde se styl hry změní z RPG na strategii. Zde se fyzický vývoj vašeho druhu zastaví a vy budete pokračovat ve vývoji psychickém. Jakmile o něco více dospějete dostanete se do Civilizační fáze, kde si budete moci navrhnout vaše vlastní budovy, počínaje radnicí a konče továrnami a dokonce i vlastní jednotky. Tady se tvůrci moc nepředvedli, omezili se po jednom pozemním, plavebním a později i létajícím vozidlem. Tato fáze je hodně podobná web hře Travian, kdo zná. Abych moc neprozradil, nebudu více probírat fáze do hloubky, ať si taky nějaké to překvapení užijete. Samotná hra je v podstatě jednoduchá, ale každá fáze obnáší jiný styl hraní, takže se stereotypu naštěstí nedočkáte. 

Neodmyslitelnou součástí Spore je také multifunkční editor přišerek/vozidel/budov/vesmírných lodí. Tvůrci si zde opravdu vyhráli a narozdíl od zbytku hry je zde spousta možností, stavebních prvků a vzhledů. Vše si můžete až do písmene vyladit podle vlastní fantazie. Máte-li zájem o tlustého čtyřnohého desetiokatého ještěra s plivajícím jedem a břitvami namísto rukou, není problém! To samé platí i o bláznivé architektuře budov a vozidel. Fantazie zde nezná mezí a nutno uznat, že po dohrání Spore si spíše začnete hrát se samotným editorem, než se základní hrou. Všechny vaše výtvory se zaznamenávají do Sporepedie, kde jsou jak vaše výtvory, tak i výtvory autorů, ba dokonce i výtvory jiných hráčů. Můžete tak s kamarády srovnávat své kuriozní nápady. Vše je doprovázeno pěknou, leč trochu přehnaně kreslenou grafikou za průměrných HW nároků… i staré mašiny si zde poradí.

Zdá se ale, že autoři chtěli uspokojit co nejvíce hráčů, tudíž prošla velká část hry podstatným zjednodušením. Pokud jste zvyklí na složitější hry, budete v některých okamžicích trochu znudění. Jen tak ve zkratce zmíním pouhé 4 typy budov, 3 typy obchodních vozidel a 3 typy vojenských vozidel. Dále pak určitě zaskočí omezení na 4 společenské úkony a 4 typy útoků v Živočišné fázy a tím to bohužel nekončí…

Spore si ale i přesto zasluhuje označení revoluční originální hry, která hráče překvapuje od začátku až do konce. Já osobně mám rád trošku složitější hry, ale Spore jsem musel za každou cenu dohrát, protože mě prostě bavil. Je to úplně odlišný typ hry, než na co jsme zvyklí. Všechno je většinou na jeden způsob, ale Spore je vyjímkou díky měnícímu se hracímu stylu a neopakovatelnou unikátností.

Nový web je vzhledově velmi podobný tomu starému, ovšem skrývá mnohé inovace. Základem je nově řešená fotogalerie, která je připravena na třídění fotografií dle akcí - je tedy zajištěna maximální přehlednost a množství obrazového materiálu, který je pro návštěvníky nebo potencální zájemce bezpochyby nejdůležitější.

Nové flash menu je inovované a nyní již přístupné pro uživatele všech prohlížečů - tedy i dříve nepodorovaného IE6. Byla snížena jeho velikost, aby jej mohli užívat i lidé s omezeným, nebo pomalým připojením.

A v neposlední řadě je kompletně inovován eShop, který je základem pro většinu návštěvníků těchto webových stránek. Obsah je intuitivně řazen do tematických kategorií, kde si každý snadno vybere potřebný produkt. Nejvíce lákavé se nám zdají “Výhodné sety”, které poskytuji vysoké slevy při zakoupení například dvou kusů skákacích bot UpWing.

Za tento skvělý design je divize UpWing vděčná studiu FoxLea, které zpracovalo šablonu.

Více na www.up-wing.cz

A co se tedy do veřejného spuštění plánuje? Tři classy (Gunner, Commander a Soldier) s jedinečnýma abilitama, tři mapy pro 16 hráčů, spousta vozidel (tanky, auta, letadla) a samozřejmě neomezená kopa zábavy. Autoři slibují neustálé přidávání věcí do hry i po spuštění. Autoři slibují, že budou při vytváření nového sortimentu naslouchat hráčům. ,,Když budou chtít hráči přidat létající obrněné vznášedlo s dračí hlavou plivající oheň, my ho tam přidáme,” řekl jeden z autorů.

Jak to tedy je s odloženým datem vydání? Je to hodně nejisté, veřejnou betu slibuje EA poslední kvartál tohoto roku a oficiální spuštění až na začátku přístího roku. Doufejme, že to čekání bude stát za to. Pro více informací můžete zkouknout oficiální web www.battlefield-heroes.com   

Warhammer Online má nabídnout 2 frakce po 3 rasách. Za stranu Order budou bojovat lidé, trpaslíci a elfové a za stranu Destruction tu budou temní elfové, orkové a temní lidé. Celkem nic nového že? Každá rasa má unikátní classy, celkem napočítáme do 21. Číslo je sice vysoké, ale tvůrci slibují velkou vybalancovanost (hlavně v PvP). Lokace mají být rozsáhlé a hodně detailně propracované, dokonce jedno místo se jmenuje Praag (a není to jen shoda náhod). Grafika se posunula o krok vpřed, tudíž starší PC budou mít asi problémy. Můžeme jen doufat v kvalitní optimalizaci.

 
Už za dva dny (5.9.)bychom se měli dočkat napjatě očekávaného datadisku pro hru S.T.A.L.K.E.R. s názvem Clear Sky. Tento datadisk by měl být prequelem k prvnímu dílu, přibližně o rok dříve. Bohužel si už nezahrajeme za tajemného Streloka, nýbrž za vojáka, který se později stane stalkerem a bude se moci přidat k jedné z 8 frakcí. Část hry budete moci chodit po stopách Streloka a odhalovat více o něm a jeho partě.

Clear Sky nám nabídne nová území, která si říkají o prozkoumání. Dokonce i staré lokace projdou změnou. Jelikož se bavíme o roku před událostmi v prvním díle, prostředí nebude natolik zničené a na povrchu nebude pobíhat plno zmutované havěti. V číslech se nám hratelné území zdvojnásobí z 15km2 na celkových 30km2. Přibude jen pár lokací, zato hodně rozlehlých, tudíž se nemusíme bát neustálého loadování. Těšit se můžeme také na novou úroveň grafického zpracování díky podpoře DX10. Bojíte se o HW nároky? Odpustíte-li si hyper efekty DX10, HW nároky se od prvního dílu neliší (cca. 2,2GHz; 1024MB RAM). Chcete-li si však dovolit vše na Full, budete muset počítat nejméně s trojnásobně silnější sestavou.