Druhej den na cestách. Neuvěřitelný, že necelejch 500 kiláků sme se plazili už druhej den. Jet na tom skútru, tak sem tam za sedum hodin. Víte ale co je ještě víc deprimující? Že ani ten druhej den sme tam nedojeli. Projeli sme ale Berlínem. Obrovský město, v porovnání s Prahou je to stejnej obr, jako Praha proti Kadani. Projížděli sme kolem těch různejch památek, který ani neznám. Ale Standa u každý zastavil a měl půlhodinovej přednes. Deset minut kecal o tom co to je a kdy to bylo postavený a zbytek prokecal o tom, kolik holek tam sbalil a vošukal a jak. Na voběd sme se stavili v ňáký hogofogo restauraci, kde sme si se Zdendou objednali obří pizzu s česnekem, salámem a sejrem. Standa si objednal nějakou specialitu, co vypadala, smrděla a nejspíš i chutnala jako koňský hovno. Ale Standovi šlo o to, aby si pokecal s číšnicí. Mluvil plynně německy a pořád se ptal na nějaký sračky, který mi Zdenda přeložil jako věci typu: “Copak je v té specialitě?”, “Je to zdejší top jídlo od roku 1954? Nepovídejte…” a “Jak dlouho tady pracujete? Ne, myslím spíš do kolika máte práci.” Nešlo nám do hlavy, že ženský ho neodkopnou hnedka po objednávce. A víc sme byli zmatení z červenající se sexy servírky, která nakonec souhlasila, že s ním půjde na rande. Standa na nás zamrkal. “Jak..?” začal otázku Zdenda, ale Standa ho prstem přerušil. “Prostě osobní kouzlo.” Po naší pizze (a Standovo hovně) sme se vydali najít nějakej hotel, kde by se dalo přespat. Standa nám zařídil dvojlůžák, pro sebe jednolůžák. Já sem ale zacvaknul pro mě i pro Zdendu jednolůžáky. Byl čas lovit Němky. Jestli si buzna Standa vrzne ve Skopčáklandu a my dva ne, tak se oběsim na vlastním ptákovi! Nebylo to ale zas tak snadný. Dana byla zrazená, podvedená a ublížená, tak jí šlo sbalit. Kriss mě pak začala balit sama, nebylo to nic těžkýho. Petra to nemyslela vážně a Natálie - to byla epizoda sama o sobě. Každopádně sem se nikdy nepoučil o tom, jak na holky. Na druhou stranu sem měl na svý straně Zdendu, kterej už pár Skopčand do postele dostal. Bylo to jako v nějakým klasickým čínským filmu. Já sem byl americký učedník, který se od starého čínského mistra učil tajům balení kundiček v cizí zemi.

Pravidlo číslo jedna: Jsi tím, kým chceš být. V tom sem musel Zdendovi přikejvnout. Byli sme v Berlíně, pochybuju o tom, že jeden jedinej týpek z celýho toho města ví, kdo je nějakej Tomáš Padáček z Kadaně, známej jako Icy Killer. Mohl sem bejt vysokoškolák, mohl sem bejt rocková hvězda, mohl sem bejt Mistr Tantry a jinejch sexuálních praktik a umění. Zdenda používal masku učně gyneastrologa. Gynekologickej kurz zvládl přes internet, jeho koníček bylo psaní ptákovin (horoskopů) do časáků a tak se několika znalostma pyšnil. Spousta holek, ovlivněno alkoholem, mu klidně rozevřelo svoje svůdný stehna, jen aby poznal budoucnost z jejich stydkejch pysků nebo aby jim vyčetl kdy budou mít jaký dítě z hloubky jejich přirození. Většinou se to vyvinulo v obrovskou orgii. “Jednou sem si takhle vrznul i se zdravotní sestřičkou. Poprvý mě nějaká holka udělala třikrát za hodinu a to jednou dokonce jenom nohama.” “Nohama?” zeptal sem se znechuceně. “Nech toho, je to fakt žůžo. Fakt divný, je to jako nemotorný honění..” Pomyslel sem si svý a nechal Šachistu v jeho sexuálních fantaziích.

Pravidlo číslo dvě: Holky sou taky lidi, ale jsou hrozně snadno ovlivnitelný. Znamená to, že většina holek se řadí do nějaký skupiny. Hoperky, Emo, Rockerky, Slušňačky, Kuřačky, Děvky, apod. Klíč ke sbalení těhle holek je být úplně jinou, pokud možno opačnou skupinou než ony. Kupříkladu oproti Emu jsi musel bejt někdo, kdo vyznává život a odvahu. Zdenda tvrdil, že to fakt funguje. Jde o výměnu názorů. Musíš prosazovat svoje vyznání a tvrdit, že to její je špatný. Buď se začne hádat a pak pozvolna musíš ubírat a nechat jí, aby tě přesvědčila o výhodách svýho vyznání - nejlíp tělem -, nebo se hádat nezačne, pokrčí rameny a s tou si nevrzneš. Leda že použiješ pravidlo číslo jedna.

Ale co sme teda tady měli? Hlavní město Německa, nejmenší Spolková Země Skopčáklandu, to by v tom byl zasranej impotentní čert, abych si nevrzl. V tomhle ohledu se mnou Zdenda souhlasil. Povedlo se nám sehnat trávu - z mejch peněz, samozřejmě - asi na dva dobře ubalený jointy. Rozhodli sme se je schovat a vytáhnout až ve společnosti nějakejch hezkejch holek. Zásobování bylo vyřešeno, teď už jenom ty holky. To bylo těžší. Po tom, co sme zažili v tranzvestiklubu se mi do nějakejch strip klubů nechtělo, tak sme zase vyrazili do discoklubů. Že bylo odpoledne, chytili sme akorát holky do 14 let. “Přemejšlel jako holka. Kdybys byl krásná, německá kundička dneska odpoledne, kde bys byl?” Zamyslel sem se. “Já bejt taková holka, tak právě teď píchám se mnou.” přiznal sem popravdě. Zdenda protočil očima. “Ale fakt, kde asi?” Nevěděl sem. A Zdenda taky ne. Asi do sedmi sme je sháněli, když se pak začaly objevovat v klubech, v parcích a v hospodách. Ten večer ale šel od desíti k pěti. Všechny holky, na který sme narazili, byly zadaný. Nakonec sme skončili na mým jednolůžáku s flaškama piva. “Jak je to kurva možný?” fňukal sem. “Tvůj přiteplenej trenér si našel kočku a my dva ne? Sme teenageři, dobře vypadáme, hustě se oblíkáme, smě vtipní, máme trávu a přesto má tvůj buzzy trenér větší úspěchy než my.” Zdenda jenom pokrčil rameny a dal si dalšího loka. Tupě sem zíral do zdi a pak se zvedl. “Zapojíme do toho osobní kouzlo.” řek sem nepřesvědřivým hlasem. Zdenda zase jenom pokrčil rameny a dal si ještě jednoho loka. Připadalo mi, že to Zdeňka vůbec nezajímá, protože už to vzdal. Ale i tak sme oba vyrazili ven s tlakem v poklopci. Kdybych jenom tušil, co se stane, asi bych nechodil. Ale já měl z toho večera dobrej pocit. Věřil sem, že na konci na nás čekaj dvě nádherný kočky s rozevřenejma nohama. Šli sme z klubu do klubu a nakonec sme narazili na Jackpot. Tak se alespoň jmenoval ten klub. Vešli sme dovnitř a pohlil nás pach zapálenejch cigaret. Prošli sme pokladnou, kolem několika zaplněnejch stolů a prošli sme pod závěsem. Byla tam ruleta. Teda, abych to nějak popsal, byl to obrovskej kruhovej stůl, kterej zabíral většinu místnosti. Kolem stolu stálo asi deset barovejch židlí, každá židle měla před sebou na tom stole monitor. Uprostřed toho stolu bylo pod sklem to hrací pole. Prostě ruleta. Všechno to bylo v jedný, uzavřený místnosti se dvěma zamřížovanejma oknama a jedněma hodinama, který ukazovaly půl devátý. Kolem toho stolu sedělo přibližně sedum lidí. Se Zdendou sme si každej sedli na jednu židli. Nikde nebylo omezení pro věk. Teda nebylo nikde tak, abychom si ho všimli. “Ajnhundrt.” zamumlal jeden týpek a strčil bankovku pod stůl. Koukl sem se a všiml si malýho placatýho otvoru. Pravděpodobně na papírový lováče. Šáhl sem do kapsy a vytáhl zmuchlanou stovku. Zdenda jenom tupě zíral na obrazovku. Podal sem mu to kilo. “Co je?” zeptal se podrážděně. “Zkus to.” řek sem, a kejvnul na hrací pole. Zdenda se kouknul na přijímač bankovej a stovku tam strčil. Jeho obrazovka se rozzářila a ozvala se veselá úvodní znělka. Vylovil sem další kilo a udělal to samý, co Zdeněk. Na obrazovce chvíli nabíhal Windows XP a pak se tam objevilo hrací pole rulety. Kouknul sem k sousedovi a viděl, jak mačká červenej kosočtverec na obrazovce, přičemž se tam přidávaly čísla po deseti. Zdenda mačkal černý tlačítko. Pokrčil sem rameny a zmáčkl nulu. Co se může stát? Na obrazovce se brzo objevil odpočet od desíti k nule. Jakmile nula zmizela, zamkla se klávesnice a do rulety se vystřelila kulička. Ruleta se točila, kulička skákala až nakonec skočila do černý dvaadvacítky, pak ale znova vyskočila. Skákala sem tam jako šílená. Nakonec spadla a už se nepohla. Neviděl sem přesně kam. “Null!” oznámil ženskej hlas v reproduktorech. Mých sto euro najednou naskočilo na třitisíce šestset. Překvapeně sem se usmál. “Super.” špitl sem. Zdeněk udiveně čučel na můj monitor. Pravidla byly asi takovýhle: Mohli ste si vsadit na barvu, číslo, řadu nebo sloupec. Řady ani sloupce sem nepoužíval, ale barvy a čísla jo. Tipnete třeba pádě na černou barvu. Pokud padne nějaký červený číslo nebo nula, přišli ste o pádě. Pokud padlo černý číslo, vyhráli ste tolik, kolik ste vsadili, v našem případě kilo. Pokud tipnete číslo, vyhrajete šestatřicetkrát tolik, kolik ste vsadili. Já omylem vsadil celý kilo a vyhrál třitisíce šestset. Pak sem vsadil na černou barvu pádě, vyhrál sem kilo. Padlá černá osumadvacítka. Zdenda udiveně čučel. Vsadil totiž na červenou barvu. Uvědomoval sem si, že je to jenom štěstí a že v tom nemám hledat žádný nadpřirozený síly, který strkaj kuličku mým směrem, jako když jeden týpek vyhrál a začal si líbat dřevěnej křížek na krku. Náhodně sem chtěl vsadit na červenou barvu, ale nakonec sem stiskl desetkrát červenou šestatřicítku a vsadil tím kilo na to číslo. Kulička zase vystřelila, zase skákala, nakonec se usídlila v červený šestatřicítce. ŠTĚSTÍ! Pár chlapů se znaveně zvedlo a odešlo. právě sem měl v kapse 7300 euro. Pak se tam objevily ty holky. Tři, dvě blondýnky, jedna černovláska. Jedna blondska měla černou minisukni, černej top a vypadalo to, že nenosí podprdu. Pod minisukní se jí rýsovaly moc svůdný nohy, měla síťkovaný silonky a obrovský, bílý, lodičky. Ta druhá blond nosila džínsový kalhoty s černejma sandálama. Nahoře se jí leskl top až ke krku bez rukávů, ve kterým se jí krásně rýsovaly kozy. Ta poslední, černovláska, byla celá v bílým. Bílý kozačky, bílý silonky, bílá minisukně a nahoře jenom bílá přikrývka na prsa. S její černou barvou vlasů to ladilo krásně. “Hallo..” pozdravila vyzývavě ta druhá blondýna. Zbylý dvě její kámošky začaly obcházet stoly a koukaly na monitory. Nakonec se všechny zastavily u mě. Počítám asi proto, že sem měl největší částku. Jedna z blondsek, ta v černý mini, mi něco slastně zašeptala do ucha, ale já jí nerozuměl ani slovo. Zmateně sem se na ní podíval. Ona se mi zadívala do očí a zvonivě se zasmála. Prstem poklepala na sedmičku, trojku a pak na dvě nuly na mý obrazovce a pak mě pohladila v rozkroku. Došlo mi to. Děvky se sbíhaj k těm bohatším.. Zdenda se na mě pobaveně koukal a čekal na mojí reakci. Já pokrčil rameny a stiskl sem tlačítko, který sloužilo pro vybírání peněz. Namísto toho mi to vylouplo žeton s pěti tisícema, žeton se dvěma tisícema, žeton se dvěma stovkama a jeden se stovkou. Předložil sem to na informacích. Týpek, co tam stál, se na mě nedůvěřivě podíval. Pak naklikal něco na kompu vedle něj a vyjeveně vykulil oči. Hodil na mě zklamanej ksicht a znechuceně sáhl pod stůl a předložil přede mě bankovky ve správný hodnotě. Ten večer byl čím dál tím lepší.

No tak neuměla česky a já neuměl německy. Domluvili sme se lámavou anglinou, ale stejně sme moc nemluvili. Došli sme k nim na pokoj (našema jednolůžákama se prohánělo kolo sena, jak tam bylo prázdno). Ony měly pokoj v nějakým hogofogo hotýlku, kde byla lomená pohovka do L, jedna manželská postel, obrovská LCD telka, malej konferenční stolek a lednička. Holky se posadily na pohovku a my taky. Začali sme se líbat. Bylo to všecko až moc umělý. Jejich postoj, jejich chování, jejich prsa, všechno to bylo jenom proto, aby získaly alespoň trošku z mýho těžce vydřenýho výdělku z rulety. Nějaká jazyková bariéra jim byla ukradená. Akorát když se mi dostala jazykem do pusy a rukou pod tričko, přemejšlel sem co je na tom zajímavýho. Vemte si, že ste holka. Ráno vstanete, vysprchujete se, nasnídáte, skočíte do banky, zavoláte kámošce, skočíte si na lehkej oběd a všimnete si, že už vám docházej lováče. Tak si skočíte na nákup do obchoďáku, koupíte si pár voňavek, mastiček, laků na nehty, svůdný sexy prádýlko a nový boty. Pak si na hoďku-dvě skočíte do fitcentra zacvičit, pak domů se vykoupat. Po koupeli to chce se jít oblíknout, dát vědět známýmu co maká v hotelu, že si chcete na noc půjčit nějakej volnej pokoj a vyrazit na ruletu a na hazard hledat týpky, kterejm byste pak strkaly jazyk do pusy a vůbec bůhvíkam ještě jenom s tím, že ten týpek je zazobanej a chce si ten večer zašoustat. Pak, po akci, si od něj vezmete prachy - možná vám dá dýško -, jdete domů, vykoupete se, lehnete si do postele a zejtra vás čeká to samý. Možná si ještě čas od času něčeho šlehnete, protože vás dožene realita, říkající: “Děvče, tohleto je přece naprostá hovadina. Jsi na pracák, zažádej o džob, najdi si milýho kluka, založ rodinu, buď žena.” A vy chcete bejt normální holka, jenže to už nejde. Pokud to půjde dobře, skončíte někde jako pornoherečka nebo osobní děvka. Pokud to půjde dost blbě, skončíte někde na ulici znásilněná, okradená a dost možná mrtvá. Někdo vás zabije, nebo si šlehnete trochu moc a vaše tělo to nevydrží, kdo ví? Po takový úvaze sem se od ní odtrhl a podíval se jí do očí. Byl sem už bez trička a ona taky postrádala svršek. Líbal sem se s tou černovlasou, zatímco mi ta blondýna s jeansama hladila pubertálně zachmýřenou hruď. Podíval sem se tý černovlasý do očí a hledal v tom smysl. Ona se ale jenom usmála a otočila se ke stolku. Vzala kabelku a začala v ní štrachat. Jako na povel, obě dvě kočky se otočily ke stolku a čekaly co ta třetí vytáhne. Kdo by to čekal? Malej pytlík s bílým práškem. “Vitamín Há..” zamumlal Zdeněk a v očích mu zazářilo vzrušení. “Heroin?” Ne, herák už ne, ten už nikdy!! Všechny tři se na nás zářivě usmívaly. Na stole leželo zrcátko. “Užs ho měl?” zeptal se mě Šachista. To je otázka.. Bohužel jo.. Nejistě sem pokejval hlavou. Vzpomněl sem si přitom na Joea a jeho jehly. Tyhle holky to evidentně chtěly šňupat, což mě trošinku uklidnilo. Zdeněk vytáhl jednu ze stoeurovejch bankovek, který on vyhrál na ruletě a sroloval jí do trubičky. Nabídl jí tý svý blondsce. Ta jí vzala, slastně olízla, protáhla mezi prsy a přiložila k bílýmu prášku. Zdenda se přiblížil a zhluboka se nadechl nosem. Vyšňupl celou lajnu a spokojeně se usmál. Obě blondýny ho následovaly. Moje bruneta mi bankovku přidržela a vyzývavě se usmála. Zavrtěl sem vyděšeně hlavou. “Ne, herák ne..” mumlal sem. Brunetka si svoje vyčmuchla a konečně byla řada na mě. Zdeněk se spokojeně usmíval se zavřenejma očima, obě blondsky vedle něj se hihňaly a hladily ho po hrudi. Došlo mi, že jestli si nešňupnu, můžou něco vycejtit a gratis si už nevrznu. Pud chtíče zvítězil nad pudem sebezáchovy a já sem se prudce nadechl nosem. Až moc prudce. Vyšňupl sem celou lajničku najednou, až se moje blondska lekla. Já sem se lekl taky. Očekávanej efekt nepřišel, zato sem sebou seknul do pohovky a zamotal se se mnou svět. Cejtil sem něco vlhkýho na rtu. Myslel sem, že mě třeba nějaká z holek políbila, ale dvě se tlačily u Šachisty a jedna se hrabala v kabelce. Sáhl sem si na ret a koukal se na zkrvavenej prostředníček. No doprdele.. Nebyl sem s to udržet se při vědomí. Svět se se mnou točil čím dál, tím víc. Herák najednou začal působit, zabalil mě do přívalu tepla a v tu chvíli mi bylo jedno, jak moc sem v prdeli. Už sem o sobě nevěděl…

Probudilo mě světlo. Svítilo mi do očí a já sem měl hroznou žízeň. To mě ale v tu chvíli nezajímalo, víc mě děsilo kde sem. Nemohl sem se moc hýbat, od nosu mi visela nějaká ptákovina a byl sem přikrytej. Modlil sem se, abych byl někde v garsonce, kde mi z nosu trčí kapesník. Chtěl sem bejt kdekoliv, jenom ne v nemocnici nebo doma u babičky. Ale jako natruc se to muselo zkombinovat! Když sem prudce otevřel oči, uviděl sem z okna Berlín po ránu. Na jedný straně postele podřimoval Zdeněk, na druhý straně ležela kabelka mý babičky. Poznal sem tu kabelku určitě, protože sem jí tu ohavnou věc osobně věnoval. Byla fialová se vzorkama, který nápadně připomínaly prdel. Babičce se moc líbila, já jí vzal, protože byla ve slevě. Polil mě studenej pot a zpanikařil sem. “Pssst..” zasyčel sem na Zdendu. Ten sebou trhl a začal na mě mžourat. “Gútntág.” zívnul. “Čí je to kabelka?” zasyšel sem. Šachista se kupudivu rychle probral. “No.. víš, omdlels a začal si sebou házet, tak sem vytočil číslo, který sem našel ve tvý šrajtofli.” Že já debil tam nedal číslo třeba Fuckera. “Jak dlouho sem mimo?” zajímalo mě. Zdenda se koukl na hodiny. “Budou to už dva dny..” DVA DNY? “A-ale.. to budou ty zelený hovada už pryč..” vydechl sem smutně. “A jakýpak zelený hovada?” ozval se starší ženský hlas od dveří. Babička. “Ahoj babi.” špitl sem. Babička rudla a z očí jí sršely blesky. “Co sis ksakru myslel?” začala. “No já..” “Nejen, že jsi utekl z baráku, ale dokonce skoro před měsícem!” “No já..” “Dokonce jsi okradl pašeráka drog a zabil ho?” “Ale ne, já..” “A ještě k tomu jseš na drogách! Tome, co z tebe krucinál bude?” No vidíte, drazí čtenáři, nad tím sem ještě neuvažoval. “Tak, teď máš možnost, Tome, povídej. Co se to stalo?” Vydechl sem a uvědomil si, jakou mám žízeň. “Nemáš vodu?” Babička mi podala Mangesku, já se napil a začal vyprávět. “No.. To bylo tak, že jeden kámoš našel toho mrtvýho týpka a ten jako měl u sebe prachy a nějakej divnej prášek, tak sme to jako zkusili no a pak mě přece přinesli domů a já se bál že budeš naštvaná že sem jako zkusil herák, tak sem jako vzal ty prachy no a odjel na kámošovo chatu no a tam sem si všim, že možná moje mamka je v Hamburgu a..” zastavil sem se a veškerej strach ze mě najednou opadl. Nahradil ho vztek a zvědavost. “A proč jsi mi sakra neřekla, že mamka není v blázinci a táta není v base?” Babička celou dobu pilně poslouchala a při mých otázkách nepatrně zrudla. “No.. bylo to lepší, než ti říct pravdu.” “Jakou pravdu?” zajímalo mě. “Že tě nechtěli.” špitla. Co?? Zastavil se mi dech a srdce. Oni mě nechtěli? Proč? Podíval sem se na Zdendu. Doteďka se zdálo, že se celkem bavil, ale najednou zůstal strhnule čučet. “Proč mě nechtěli?” zajímalo mě. Bylo mi přitom na zvracení. “To není tvoje věc, to je mezi tvojí maminkou a tvým tatínkem.” řekla vzdorovitě. “No fajn, tak já se jich zeptám sám.” řekl sem odbojně a podíval se babičce přímo do brejlí. Věděla, že to myslím vážně. Změnila výraz z provinilýho na tvrdej. “Nikam nepudeš, mladej. Leda tak se mnou domu, až tě páni doktoři pustěj.” Jestli tomuhle věříš, babi, tak to mě fakt neznáš.. Páni doktoři mě pustili o den později. Dostal sem asi dvouhodinovou přednášku o tom, jak jsou drogy škodlivý a jak bych si toho ve svým věku měl bejt vědomej a jak promeškám školu, že mi bábrle nakoupila všechny učebnice a jak měla strach a že se chudák děda v hrobě obrací.. No bože, za co? Myslim, že takhle otázka byla trochu zbytečná.. Babička mi už zařídila letenku a dožadovala se mejch zavazadel. Já taky. Zdenda je nechal u sebe v pokoji, tak sme pro ně jeli a zjistil sem jednu důležitou věc: Nikdy nenechávejte krásný holky a vaše prachy dohromady! Zmizely mi tři tisíce euro! Zdeněk že jako nic neví. Tak si to srhneme: Bábrle mě veze domů, sem o tři litry chudší, pravděpodobně neuvidim svoje rodiče a k tomu se musim vrátit do svýho původního života. Žádná tráva, žádnej chlast, 24/7 dozor, buzerace, šikana. Fucker mě zabije za tu chatu a za skútra a ještě k tomu po mě pořád jde ten týpek, se kterým chodí Petry ségra.. TO NIKDY!! Těsně před nástupem do vlaku sem se omluvil, že musim na hajzl a nenápadně s sebou vzal i bágl s penězma. Jakmile sem se vytratil z nástupiště, nasadil sem sprinty a zastavil až u našeho starýho hotelu. Zdeněk tam už nebyl. Neměl sem jeho číslo, byl sem sám, uprostřed Německa s báglem plným peněz a asi kilák ode mě babička nervózně vyhlížela z vagónu vlaku a čekala, až se vrátím ze záchoda.